Přeskočit na hlavní obsah

Norrakovi synové

 V pradávných časech, kdy světy oddělovaly jen tenké závoje bouří, vládl hromům a bleskům mocný bůh Norrak. Jeho hlas, hlas hromu, byl znamením spravedlnosti, jeho blesky nástrojem trestu. Byl to bůh přísný, ale spravedlivý, a jeho jméno šeptaly větry bouří s úctou i strachem.


Norrakovi synové byli smrtelníci, kteří přijali jeho učení jako absolutní pravdu. Viděli v magii nepřirozený chaos, porušení božského řádu, který Norrak svým hněvem chránil. Shromáždili se jako váleční klan, jehož posláním bylo očistit svět od magie a navrátit rovnováhu prostřednictvím síly, přísahy a bouří.




Zrození klanu


Legenda praví, že první z Norrakových synů, Varkan, stál na hoře uprostřed hromobití. Tam k němu Norrak promluvil skrze blesk a předal mu svůj dar – moc hromu vtělenou do zbraně zvané Oštěp bouře. S touto zbraní vedl Varkan svůj lid proti mágům, kteří pustošili zemi svými kouzly.


Postupně se k němu připojilo dalších devět válečníků, zvaných Bouřní bratři, z nichž každý přijal část Norrakovy moci. Stali se legendou, neporazitelnou sílou přírody. Jejich zbraně a brnění byly vykovány v bouřích a nesly energii samotného hromu.


Válka proti magii


Norrakovi synové vedli kampaň, která otřásla světem. Každý mág, kterého porazili, byl rituálně očištěn – jeho magická energie byla vrácena nebesům, aby uctila Norraka. Postupně však jejich cesty vedly k otázce, zda magie samotná není nástrojem bohů, a tím pádem i součástí rovnováhy.


Tato otázka rozdělovala klan. Erynn, jeden z Bouřních bratří, začal pochybovat o čistotě svého poslání. Tvrdil, že magie může sloužit Norrakovi stejně jako hrom. Jeho názor však vedl k rozkolu mezi bratry a vyvrcholil v bitvě pod bouřným nebem.


Bouře v krvi


Když se Bouřní bratři obrátili proti sobě, Norrak sám zasáhl. Bouře, která trvala tři dny a tři noci, pohřbila hory a oddělila věrné od odpadlíků. Nakonec zůstalo jen pět válečníků, kteří zůstali věrni původní přísaze.


Odraz ve světě Etterlie


Norrakovi synové nyní putují světem, zničeni pochybnostmi, ale stále oddaní svému poslání. Jejich zbraně stále nesou sílu bouří, a kdekoliv je spatří, přinášejí buď spásu, nebo zkázu – podle toho, zda jejich nepřátelé stojí proti božskému řádu.


Svět Etterlie však stále skrývá mágy, kteří věří, že jen magie může zastavit neúprosné bouře Norrakových synů. Blíží se nová válka, ve které se rozhodne, zda bouře hromu zvítězí, nebo bude zahnána do ticha.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Gehema: Fauna Zvířata hospodářská

  Zde jsou hospodářská (i bojová) zvířata specifická pro démonickou říši Gehema: 1. Hellhorn (Pekelný Rohanec) • Popis: Obrovský, svalnatý démonický býk s černou kůží pokrytou magmatickými žilami. Jeho rohy neustále doutnají a při rozběhu může zapálit zem pod sebou. • Účel: Používá se jako válečné zvíře, k tahu těžkých vozů a při rituálních zápasech démonické šlechty. • Zvláštnost: Jeho krev je vysoce hořlavá a používá se při magických obřadech. 2. Ashen Drake (Popelavý Drak) • Popis: Malý, nelétavý drakovitý tvor pokrytý šupinami připomínajícími popel a sopečné skály. Jeho dech obsahuje toxické výpary. • Účel: Chová se pro maso a šupiny, které se používají k výrobě odolných zbrojí. • Zvláštnost: Vypouští jedovatý popel, který může paralyzovat slabší tvory. 3. Bloodhoof (Krvavokopytník) • Popis: Masivní démonický jelen s rudým tělem a černými parohy, které dokážou absorbovat magickou energii. • Účel: Používá se jako jízdní zvíře pro démonické lovce a...

Mlhy, které šeptají jména mrtvých (1)

  Kapitola 1: Hlasy mrtvých   Valerisova    kontrola nad magickými mlhami slábne z nějaké důvodu a z nich se vanou hlasy mrtvých, co zemřeli v mlze.    Velaris, vládce Mlhové citadely,    to prozatím ignoruje.  Hlasy žádají po spravedlnosti. Mezi nimi je i hlas lásky Valarise. Tarwen s rošťáckým pohledem. Volá o pomoc.    Přeje si být osvobozena z mlhy a vstoupit do Ariasu či    Gehemy. 

Stíny v oblacích (Prolog)

  Prolog Vítr nesl ozvěny dávných písní, šeptaných mezi zlatými věžemi měst v oblacích. Světelné mosty, které po staletí spojovaly jednotlivé domény, pulzovaly slabým svitem, jako by samy váhaly, zda ještě unesou kroky těch, kdo po nich kráčeli. Tam, kde kdysi zářily jako nebeské prameny, nyní zůstávaly trhliny – temné skvrny v jinak dokonalé soustavě.