Příběh mladého prince Lastona byl plný zvratů. Laston je nejstarší syn Nesterina, padlého anděla, krále pekel a démonky Ardiany.
Část 1: První lekce létání
Rozlehlá kamenitá plošina na okraji démonického světa byla místem, kde se zdálo, že nebe a země splývají. Vzduch byl chladný a ostrý, jemný vítr šeptal mezi útesy. Nesterin stál na kraji s rukama založenýma na hrudi, jeho potrhaná křídla se mírně pohupovala v poryvech větru. Laston stál o pár kroků dál, jeho drobná černá křídla se třepotala nervozitou.
„Přestaň se třást, Lastone,“ pronesl Nesterin přísně. „Vítr je tvůj spojenec, ne nepřítel.“
Laston se napřímil, pokusil se zakrýt svou nervozitu, ale jeho hlas ji prozradil. „A co když spadnu?“ zeptal se a nervózně se podíval dolů na propast, která se zdála nekonečná.
Nesterin se k němu otočil a jeho obvykle tvrdý pohled změkl. „Spadneš. A znovu vzlétneš. To je podstata létání, synu. Nebát se pádu, protože víš, že se dokážeš znovu zvednout.“
Laston si povzdechl a sklopil oči. „Ale já… nevím, jestli to dokážu.“
Nesterin přistoupil blíž a položil mu ruku na rameno. „Ty jsi můj syn. Máš v sobě sílu, kterou ještě neznáš. Teď ji pojď objevit.“
První pokus
Nesterin ustoupil o pár kroků a pokynul Lastonovi, aby se přiblížil k okraji. Laston zaváhal, ale pod otcovým přísným pohledem se nakonec odvážil. Vítr mu rozevlál vlasy, jeho křídla instinktivně zaškubala, ale nezdála se dost silná.
„Rozevři křídla,“ poradil Nesterin. „Nech vítr projít mezi nimi. Dovol mu, aby tě podepřel.“
Laston se zhluboka nadechl a pomalu roztáhl křídla. Vítr je okamžitě zachytil a jemně je nadzdvihl. Lastonovi se na tváři objevil úsměv, ale ten rychle zmizel, když ztratil rovnováhu a křídla se mu zavřela. Zakolísal a téměř spadl, ale Nesterin ho zachytil.
„Znovu,“ řekl Nesterin pevně.
Druhý pokus
Laston se znovu postavil na okraj, jeho tělo napjaté, ale tentokrát byl odhodlanější. Roztáhl křídla a zavřel oči, soustředil se na pocit větru.
„Teď skoč,“ pronesl Nesterin klidně.
Laston otevřel oči a otočil se k němu s šokovaným výrazem. „Cože?!“
„Skoč,“ zopakoval Nesterin. „A dovol větru, aby tě unesl.“
Laston zaváhal, jeho srdce bušilo jako o závod. Ale pak si vzpomněl na otcovu důvěru. Zavřel oči, zhluboka se nadechl a vrhl se z útesu.
Pád a první vzlet
Nejprve cítil jen prázdnotu. Vítr svištěl kolem něj, jeho křídla se zmítala, nedokázal je ovládnout. Panika ho pohltila. „Tati!“ vykřikl.
Nesterin ho sledoval shora, jeho hlas se nesl vzduchem pevně a neústupně. „Rozevři křídla, Lastone! Teď!“
Laston se pokusil ovládnout svůj strach. Přinutil se natáhnout křídla a cítil, jak se vítr opřel do jejich černého povrchu. Náhle se jeho pád zpomalil a místo propasti pod sebou ucítil, jak ho vzduch nadnáší.
„Letím!“ zvolal, jeho hlas zněl úžasem.
Nesterin se vznesl do vzduchu vedle něj, jeho potrhaná křídla byla stále impozantní. Letěl vedle svého syna, aby mu dodal jistotu. „Nejen letíš. Zvládl jsi to. Ale teď musíš pochopit, že kontrola přichází s cvičením.“
Laston se pokusil manévrovat, ale jeho křídla ho neposlouchala. Zakolísal a ztratil rovnováhu. Nesterin ho zachytil, než stačil znovu spadnout.
Přistáli zpět na plošině. Laston se zadýchaně otočil k otci, jeho tvář byla zářivá, i když v očích měl únavu. „Udělám to znovu,“ pronesl odhodlaně.
Nesterin se mírně pousmál a poklekl před něj. „A znovu spadneš. A znovu se naučíš létat. To je podstata síly, Lastone. Nikdy se nevzdávat, ať už jsi ve vzduchu nebo na zemi.“
Laston přikývl, jeho pohled byl tentokrát pevný. A v jeho očích už nebyl strach, ale odhodlání.
Část 2: Nečekané nebezpečí
Nesterin vzal svého syna na procházku do lesa, Laston vesele pobíhal kolem, když si jeho syn všiml nebezpečného stvoření. Byl to šedivý kálíček s rudýma očima, zdající se nevinný. Byl to podsvětní králík, který dokázal cestovat mezi dimenzemi a přenáší zprávy. Vypadá roztomile to ano, ale nesměl se pohladit, jinak dotyčnému urafne celou dlaň, je vysoce masožravý.
A malý Laston se to právě chytal udělat, naštěstí ho Nesterin zadržel. "Zastav!" zaburácel. A králík i Laston se lekly, ale na rozdíl od chlupatého stvoření Laston neutekl.
Zamračil se na otce. "Ale notak utekl, chtěl jsem si ho jenom pohladit," našpulil pusu.
"To právě nemůžeš, copak si nepamatuješ co je to stvoření zač?"
Malý princ lehkomyslně pokrčil rameny. "Ne,"
Nesterin se plácl do čela a pověděl mu to. "Ou." byla reakce Lastona.
"Až se vrátíme domů dám ti lekci přírodopisu," rozhodl otec. A malý Laston nešťastně zasténal.
Čast 3: Drbání křídel
Laston seděl na okraji jedné z kamenných plošin v démonickém království, drobná černá křídla se mu lehce třepotala v jemném vánku. Byl ještě malý, sotva pár let starý, a jeho křídla byla teprve v zárodku. Přesto už z nich byl neuvěřitelně pyšný.
„Tati!“ zavolal nadšeně, když spatřil Nesterina přicházet s jeho majestátnými, byť potrhanými, křídly. „Kdy budu mít křídla jako ty?“
Nesterin se posadil vedle něj, jeho přítomnost byla tíživá a uklidňující zároveň. Pohlédl na Lastona a mírně se pousmál, což u něj byla vzácnost.
„To záleží na tom, jak se o ně budeš starat,“ odpověděl tiše, ale jeho hlas zněl jako vzdálené bouřkové hřmění.
Laston zvědavě zakroutil hlavou, netrpělivě se vrtěl a přitom neklidně mával svými drobnými křídly. „A jak se mám starat?“
Nesterin natáhl ruku a lehce položil prsty na jedno z malých křídel svého syna. Byla hebká a jemná, sotva dost silná, aby unesla slabý závan větru. Začal Lastonovi jemně přejíždět prsty po křídle, drbal ho na jeho spodní části.
„Takhle,“ pronesl hlubokým hlasem. „Musíš je čistit, hladit, a když budeš cítit svědění…“ přejel nehty přes drobné pero, což způsobilo, že Laston vyprskl smíchem, „…musíš si nechat pomoct.“
Laston se rozzářil a začal se chichotat. „Tati! To lechtá!“ protestoval, ale neodtahoval se. Naopak, jeho křídla se reflexivně rozevřela, což Nesterina překvapilo a potěšilo. Bylo to znamení důvěry.
„Neboj, synu,“ pokračoval Nesterin, zatímco pokračoval v jemném drbání. „Jakmile zesílí, naučíš se létat. Ale do té doby tě budu chránit já.“ Jeho hlas na okamžik potemněl. „Slib mi, že nebudeš riskovat. Tvůj čas přijde.“
Laston se na něj podíval se směsí údivu a radosti. „Slibuju,“ odpověděl tiše, i když v hloubi duše už přemýšlel, jak by svá křídla použil k nějakému dobrodružství.
Nesterin se vrátil k drbání, jeho ruce klouzaly po jemných křídlech s pečlivou péčí, jakou by nikdo nečekal od krále démonů. A v ten okamžik nebyl žádný démonický král, žádný padlý anděl. Byl jen otec, který se stará o svého syna.
Část 4: Nepovolený let
Laston se vzpínal na okraji vysoké kamenné věže, jeho drobná černá křídla nervózně třepotala. Slunce démonického světa se odráželo na jeho mladistvé tváři, plné nadšení a odhodlání. Nesterin, jeho otec, sledoval chlapce zespodu s přimhouřenýma očima, podezřívavě křížil paže na hrudi.
„Lastone,“ zavolal hlubokým hlasem, „co tam děláš?“
„Nic!“ odpověděl Laston nevinně, což bylo téměř vždy znamením nějakého neplechy.
Jeho „nic“ se však brzy ukázalo jako pokus o velkolepý akrobatický kousek. Laston se odrazil z okraje věže a vrhl se do vzduchu, máchajíc drobnými křídly s nadějí, že ho udrží ve vzduchu.
Na okamžik to vypadalo, že mu to vyjde. Opravdu se zdálo, že se vznáší, jeho smích se nesl vzduchem. Ale pak, vteřinu poté, křídla ztratila sílu. Zpanikařil a začal nekontrolovatelně padat.
„Tati!“ vykřikl, jeho hlas plný strachu.
Nesterin zareagoval okamžitě. Rozepjal svá potrhaná, ale stále impozantní křídla a vystřelil k synovi. Jeho rychlost byla ohromující, přehnal se vzduchem jako bouře a zachytil Lastona těsně nad zemí. Přitiskl si ho k hrudi a s oběma bezpečně přistál.
Laston se držel svého otce, třásl se a dýchal přerývaně. „Já… já myslel, že to zvládnu,“ zamumlal.
Nesterin ho odtáhl od sebe, upřel na něj přísný pohled a jeho obočí se stáhlo. „Myslel?“ Jeho hlas zněl jako hrom. „Myslel jsi, že to zvládneš? Myslel jsi, že můžeš jen tak riskovat svůj život?“
Laston sklopil hlavu, ale než stihl odpovědět, Nesterin ho otočil, položil si ho přes koleno a bez dalšího varování mu dal pár pevných ran na zadek.
„T-to bolí!“ protestoval Laston, ale neměl odvahu se vzepřít.
„To má také bolet,“ odpověděl Nesterin tvrdě, zatímco ho přidržoval. „Abys věděl, co se stane, když ohrozíš svůj život. Nikdy. To. Už. Nedělej.“ Po poslední ráně ho postavil na nohy.
Laston, nyní rudý v obličeji (a na jiném místě), se chvíli mračil, ale pak k němu vzhlédl s očima plnými slz. „Promiň, tati… jen jsem chtěl být silný jako ty.“
Nesterin si povzdechl, jeho přísný výraz se zjemnil. Klekl si před Lastona a položil mu ruku na rameno. „Být silný neznamená být lehkomyslný. Síla přichází s moudrostí, synu. A já tě naučím obojí, ale ne takhle.“
Laston přikývl, jeho spodní ret se ještě lehce třásl. „Budu se snažit, slibuju.“
Nesterin ho pevně objal, zvedl ho do náruče a zamumlal: „Jen mi nedělej tohle znovu. Nemám v plánu tě ztratit, Lastone.“
A s tím ho nesl domů, jeho křídla je oba obklopovala, jako by chtěla zajistit, že jeho syn je v bezpečí.
Lasston 13 Let
Část 5 Rebelie
Trůnní sál v Gehémě je temný a plný stínů. Nesterin sedí na svém černém trůnu, jeho majestátní křídla s potrhaným peřím vrhají stíny na stěny. Malý Laston stojí před ním, ruce zkřížené na prsou, vzdorovitý pohled.
Nesterin řekl s hlasem jako hrom: “Lastone, tvé drzé chování už přesahuje hranice. Zanech svých her. Ty jsi dědic trůnu Gehémy, ne rozmazlené dítě.”
Laston odpověděl posměšně“Dědic trůnu? Jaký trůn, otče? Tohohle rozpadajícího se království? Vážně si myslíš, že chci vládnout světu, kde se stíny plazí jako had?!”Nesterin vstane, jeho křídla se roztáhnou, jako by zaplnila celý sál. Jeho pohled je spalující.
“Gehéma je všechno, co máme. Je to naše domovina, naše síla! A ty jsi můj syn, můj následník. Ukaž mi, že to v tobě je, nebo si svou moc vezmu zpět.” řekl Nestrin v hrozobou ve hlase.
Laston poví s úšklebkem: “Vezmeš zpět? Copak mě můžeš připravit o něco, co je mojí součástí? Když jsi padl z nebes, vzal sis svou zkázu s sebou. A já? Já jsem jen důkaz tvého selhání.”
Nesterin se zhluboka nadechne, jeho zlost ustupuje do ticha. Ví, že Lastonova slova zasáhla pravdu. Ale místo výbuchu se otočí a pronese tichým hlasem.
“Pokud jsem selhal, pak jen proto, že jsem doufal, že ty budeš lepší. Být démonem není prokletí, Lastone. Je to síla. Jednou to pochopíš.” odpověděl Nesterin.
Část 6: Útěk z Gehémy
Laston, unavený z otcovy nadvlády, se rozhodl uniknout z Gehémy a vyhledat svobodu v lidském světě. Na hranicích Gehémy, kde se temnota mísí se světlem, ho Nesterin dohoní. Jejich siluety stojí proti sobě na rozhraní dvou světů.
Laston: “Nepokoušej se mě zastavit, otče. Už tě neposlouchám.”
Nesterin řekl s úsměvem, který je spíš varováním. “Myslíš si, že tam venku najdeš odpovědi? Lidský svět tě zničí, Lastone. Nejsou tak slabí, jak vypadají.”
“Možná mě zničí, ale alespoň budu sám sebou. Tady jsi mě nikdy nenechal dýchat.” odpověděl vzdorovitě.
Nesterin udělal krok k němu a řekl s pevným hlasem.
“Máš pravdu, Lastone. Nedal jsem ti svobodu, protože ta svoboda by tě zničila dřív, než bys poznal, co to znamená vládnout. Ale pokud si myslíš, že to zvládneš sám, jdi. Ale pamatuj – až tě ten svět zradí, Gehéma tu stále bude. Já tu budu.”
Laston na něj chvíli hleděl, pak se otočí a vstoupí do světla. Nesterin zůstane stát na hranici temnoty, jeho křídla vrhají dlouhé stíny do propasti Gehémy.
---------
V lidském světě Laston zjistí, že ho pronásleduje skupina andělů, kteří chtějí zničit vše, co má spojitost s Gehémou. Zraněný a zahnaný do kouta, stojí na zříceninách starého chrámu. Když už si myslí, že je konec, objeví se Nesterin, jeho křídla září temným světlem.
“Myslel jsem, že to zvládneš sám.” Nesterin řekl ironicky.
“Nepřišel jsem prosit o pomoc.” odpověděl Laston zadýchaně.
“A přesto tu jsem.” Nesterin řekl se smíchem.
Nesterin se otočil k andělům, kteří na něj namíří zbraně ze světla. Nesterinův hlas zní chladně a rozhodně. “Tento svět mě zavrhl. Ale mého dítě nedotknete. Varuji vás.”
Andělé zaútočili, a zatímco Nesterin bojuje, jeho síla přetéká i do Lastona, který v sobě poprvé pocítí skutečnou moc démonů. Společně přemohou anděly a zůstanou stát mezi ruinami.
Trůnní sál Gehémy je zahalen temnotou, jediným zdrojem světla je ohnivé jezírko uprostřed místnosti. Laston klečí před otcem, jeho hlava sklopená, zatímco Nesterin stojí nad ním, jeho černá křídla rozepjatá, obličej chladný jako kámen.
“Lastone, porušil jsi mé rozkazy. Opuštění Gehémy bez mého svolení není jen drzost – je to zrada. Ty jsi princ tohoto království, a tvé činy mají důsledky.” řekl jeho otec temně.
Laston řekl vzdorně a zvedne hlavu, jeho oči záříc rudým světlem.
“Zrada? Co jsem zradil? Ty? Tvůj svět? Možná. Ale nezradil jsem sám sebe, otče. A jestli to znamená tvůj hněv, tak ať.”
Nesterin přistoupí blíž, jeho kroky duní v tichu sálu. Zastaví se těsně před Lastonem, jeho pohled je spalující.
“Tvůj vzdor tě už dlouho chránil, Lastone. Ale tentokrát poznáš, co to znamená být princem Gehémy. Neunikneš svým povinnostem.” řekl Nesterin s chladem ve hlase.
Nesterin mávne rukou, a kolem Lastona se zhmotní černé řetězy. Ty se ovinou kolem jeho zápěstí a kotníků, přikovájí ho k zemi.
Laston bojuje proti řetězům, jeho hněv stoupá.
“Co to děláš? Ty si myslíš, že mě tyhle okovy zlomí?!”
Nesterin řekl s klidem, ale s chladným úšklebkem
“Tohle nejsou obyčejné okovy. Jsou to pouta Gehémovy duše, spojená s naším světem. Ucítíš každý okamžik bolesti, strachu a zlosti, který Gehéma pohltila. Budeš s ní spojen, dokud nepochopíš, co to znamená být jejím dědicem.”
Laston křičí, když řetězy začnou zářit temnou energií. Jeho tělo se zmítá, jak ho zaplavuje síla Gehémy – tíha jejího utrpení, její moc, její nekonečné hlasy. Nesterin se na něj dívá bez známky lítosti.
Nesterin řekl s tichým, pevným hlasem.
“Tvůj trest není o bolesti, Lastone. Je o pochopení. Pokud si chceš vzít svobodu, musíš nejprve pochopit cenu, kterou svoboda stojí.”
Laston zůstává přikován, jeho tělo se chvěje pod náporem emocí, které Gehéma vysílá. Nesterin se otočí a odchází, jeho plášť šustí o kamennou podlahu.
Laston zašeptá, téměř zlomeně
“Proč… Proč mě prostě nezabiješ?”
Nesterin se zastaví u dveří, aniž by se otočil
“Protože tě miluji, Lastone. A protože jednoho dne pochopíš, že milovat Gehému je stejné, jako milovat mě.”
Nesterin odchází, Laston zůstává sám, jeho dech těžký, jeho mysl zmatená. Řetězy kolem něj šeptají příběhy Gehémy – o jejích bojích, její zkáze, o samotném pádu Nesterina. Trest, který mu otec uložil, není jen o bolesti. Je o tom, aby si uvědomil, co znamená být princem tohoto temného království.
To se ale nestane, trest Lastona zlomí.
Trůnní sál je tichý, světlo z ohnivého jezírka slabě bliká. Nesterin se vrací, jeho kroky váhají, což je u něj nezvyklé. Když vejde, zastaví se na prahu. Pohled na Lastona ho zasáhne jako úder.
Laston leží na zemi, řetězy jsou stále pevně ovinuté kolem jeho těla. Jeho hlava je skloněná, dřívější vzdor a síla v něm zmizely. Dýchá mělce, jako by tíha Gehémy vyčerpala jeho duši. Nesterinovi na okamžik přes tvář přeběhne lítost.
Nesterin pronese tiše, ale s bolestí v hlase.
“Lastone… Co jsem ti to udělal?”
Přistoupí blíž. Řetězy slabě září temnou energií a šeptají příběhy Gehémy. Laston se slabě pohne, ale nevzhlédne. Nesterin si klekne vedle něj a natáhne ruku.
“Prosím… přestaň… Už to nemůžu unést.” zašeptá Laston slabě.
Nesterin zavře oči, v jeho tváři se zračí lítost a vina. Mávne rukou, a řetězy kolem Lastona se začnou pomalu rozpouštět do stínů. Jakmile zmizí, Nesterin vezme Lastona do náruče, jeho tělo je chladné a těžké. Přitáhne si ho k sobě pevně, jako by ho chtěl ochránit před vším zlým.
“Promiň mi, Lastone. Chtěl jsem tě naučit zodpovědnosti, ne tě zničit. Neměl jsem to dopustit.” zašeptal Nesterin s hlasem plným výčitek.
Laston slabě zavrtí hlavou, jeho hlas je slabý, ale slyšitelný.
“Myslel jsem… že mě nenávidíš.”
Nesterin řekl pevně, ale jeho hlas se láme.
“Jak bych tě mohl nenávidět? Jsi můj syn. Má krev, má duše. Každý tvůj vzdor, každý tvůj krok – všechno, co děláš, mě učí, co znamená milovat. Jen jsem… zapomněl, že i ty jsi jen bytost, která potřebuje víc než trest.”
Laston se opře o otcovo rameno, cítí jeho teplo a sílu. Poprvé za dlouhou dobu necítí v jeho blízkosti jen hněv, ale také skutečnou lásku.
“Nemusíš mě zlomit, abych pochopil. Jen mi ukazuj cestu, otče. Potřebuju, abys mi věřil.” řekl Laston.
Nesterin přikývne, jeho oči jsou plné emocí, které nedává často najevo.
“Od teď ti slibuji, Lastone. Nebudu ti dávat bolest. Naučím tě, co to znamená být králem, ne skrze tresty, ale skrze důvěru. Společně, jako otec a syn.” řekl Nesterin.
Sedí tam v tichu, otec a syn, temnota Gehémy kolem nich, ale mezi nimi je poprvé cítit světlo pochopení a smíření.
Laston leží v Nesterinově komnatě, na lůžku z temného kamene pokrytého měkkými pokrývkami, které jsou překvapivě jemné na dotek. Nesterin sedí vedle něj, jeho obvykle tvrdý a chladný výraz je nahrazen starostlivostí. Laston je bledý a jeho tělo se občas neklidně zachvěje pod tíhou zbytků bolesti z okovů. Nesterin se sklání k synovi, jeho prsty jemně přejíždějí po Lastonově čele, kde stékají kapky potu.
“Lastone, slyšíš mě? Už je to pryč. Jsem tady. Postarám se o tebe.” řekl Nesterin měkce.
Laston slabě otevře oči, jeho pohled je rozostřený. Na chvíli vypadá zmateně, ale pak pozná otce.
“Otče… Proč?” řekl Laton křehkým hlasem.
Nesterin zavře oči, jeho ruka zůstává na Lastonově čele. V jeho hlase je slyšet lítost a smutek.
“Protože jsem byl hlupák. Chtěl jsem, abys pochopil tíhu odpovědnosti, ale neuvědomil jsem si, že jsem tě tím zlomil. Měl jsem tě chránit, ne ti přidávat bolesti.”
Laston na něj hledí, jeho slabý hlas se znovu ozývá.
“Myslel jsem… že mě chceš potrestat za všechno. Že mě nikdy nebudeš milovat takového, jaký jsem.”
Nesterinova ruka se sevře, jeho pohled potemní, ale ne hněvem – spíš vinou. Skloní hlavu a šeptá, jako by mluvil k sobě.“Nezasloužím si být tvým otcem, jestli jsi to tak cítil. Ale miluji tě, Lastone. Ať jsi vzdorovitý, tvrdohlavý, a i když se stavíš proti mně, nikdy jsi nepřestal být mým synem.”
Lastonova tvář se trochu uvolní, jako by Nesterinova slova prolomila část jeho zranění.
“Já jen… nevím, jak být takový, jakého mě chceš mít.” řekl tiše Laston
Nesterin se nakloní blíž, jeho pohled je upřímný a plný odhodlání.“Nechci, abys byl někým jiným, Lastone. Chci jen, abys pochopil svou sílu a přijal, kým jsi. Ne pro mě, ale pro sebe. Ale tohle tě naučím s láskou, ne s tresty. Teď potřebuješ klid, a já tě neopustím, dokud se nezotavíš.”
Nesterin jemně přiloží ruku na Lastonovu hruď. Z jeho dlaně vyzařuje temné, ale uklidňující světlo – síla Gehémy. Lastonovo tělo se přestane třást, jeho dech se prohloubí, a v jeho očích se objeví náznak úlevy.
“Děkuji…” řene Laston šeptem.
Nesterin zůstává sedět vedle lůžka, jeho ruka stále spočívá na Lastonově hrudi, jako by ho chránila. Nenechá syna samotného ani na okamžik, jeho bdělost je tichým důkazem jeho lásky a odhodlání napravit chyby.
Celou noc zůstává u něj, a když Laston konečně usne klidným spánkem, Nesterin si dovolí slabý úsměv. Tentokrát ví, že bude lepším otcem – ne králem, ne vládcem, ale otcem, který pochopil, co jeho syn potřebuje.
Čás 6 Lastonovo zakázané dobrodružství na Zemi Etterlii
Laston, již zotavený a plný zvědavosti, stojí na okraji brány mezi Gehémou a světem smrtelníků – Zemi Etterlii. Temné portály jiskří energií, která pulsuje mezi světy. Vědom si otcova varování, ale zároveň poháněn touhou prozkoumat svět za hranicí svého království, vstupuje Laston do portálu.
Laston se ocitá uprostřed hustého lesa. Vzduch je svěží a naplněný vůní trávy a květin, což je v ostrém kontrastu s těžkou, temnou atmosférou Gehémy. Překvapený a fascinovaný pozoruje svět smrtelníků. Nedaleko slyší hlasy a kroky. Přiblíží se opatrně a uvidí skupinu lidí klečících u ohně.
Věřící s hlavami skloněnými, jejich hlasy zní jako tichý chorál
“Ó, Norraku, bože hromu, chraň nás před démony a jejich zlem. Veď naše kroky k pravdě a světlu.”
Laston zůstával skrytý za stromem, jeho pohled je plný zvědavosti. Nikdy předtím neviděl smrtelníky takto upřímně prosit o ochranu. Jeden z věřících, starší muž, zvedne hlavu a otočí se, jako by něco cítil.
Starší věřící s tichým hlasem řekl:
“Je tu někdo. Někdo, kdo nepatří do našeho světa.”
Ostatní se rozhlížejí. Laston se rozhodne vystoupit ze stínu, jeho černé vlasy a tmavé oči kontrastují s jejich prostým oblečením a nevinným vzezřením.
“Nebojte se. Nejsem tady, abych vám ublížil.” řekne v klidu princ z Gehemy.
Věřící ztuhnou. Někteří uchopí dřevěné hole, jiní ustoupí o krok dozadu. Starší muž si Lastona dlouze prohlédne, jeho oči plné podezření.
“Kdo jsi? Jsi snad démon, kterého se bojíme?” zeptal se starší věřící.
“Démon? Možná. Ale nevypadám snad jako vy? Jsem jen poutník, zvědavý na váš svět.” řekl s mírným úšklebkem.
Skupina zůstává ostražitá, ale starší muž pomalu přikývne.
“Jestli jsi poutník, proč z tebe cítím temnotu? Tvůj krok je lehký, ale tvoje duše je těžká.” řekl stařešina.
Laston si uvědomuje, že jeho démonická aura je patrná. Uvědomuje si také, že ho smrtelníci vidí jako hrozbu.
“Temnota je součástí mé podstaty, to nepopírám. Ale temnota nemusí vždy znamenat zlo. Přicházím z místa, kde je temnota vším, a chtěl jsem poznat svět, kde je světlo. Mám otázky, na které hledám odpovědi.” řekne s klidem Laston.
Starší věřící chvíli přemýšlí. Poté pokyne ostatním, aby ustoupili, a přistoupí blíž k Lastonovi.
Starší věřící:
“Pokud hledáš odpovědi, musíš nejprve pochopit pravdu o smrtelnících. My nejsme dokonalí, jak si možná myslíš. Jsme plní strachu, zloby a slabosti. Ale máme také víru. A právě ta víra nás vede.”
Laston se zamyslí nad těmito slovy. Přistoupí blíž k ohni a posadí se na kámen, jeho pohled je upřený na plameny. “Víra. Věřit v něco většího než v sebe. To v Gehémě neexistuje. Tam vládne jen síla a přežití.”
Starší věřící odpovídá:
“Víra nás drží pohromadě. I když nás démoni pokouší, a svět se rozpadá, věříme v Norraka, boha hromu, že nás ochrání.”
Laston se zasměje, jeho smích je tichý, ale plný melancholie.
“Vaši bohové by mě považovali za zlo, nemám pravdu? Jsem syn padlého anděla, krále Gehémy. Podle vaší víry bych měl být nepřítelem. A přesto tu sedím a poslouchám vás.” řekl Laston.
Skupina věřících se znovu zneklidní, ale starší muž zůstává klidný.
Starší věřící:
“Možná jsi démon. Ale démon s otázkami není naším nepřítelem. Dokud nehledáš zkázu, můžeš hledat odpovědi.”
Laston se zahledí do plamenů, jeho pohled je zamyšlený. Poprvé začíná chápat rozdíl mezi světem smrtelníků a Gehémou – víra a světlo, které smrtelníky vede, je něco, co v jeho domově chybí. Ale také cítí, že ani smrtelníci nejsou bez chyby.
Zůstane s věřícími do úsvitu, poslouchá jejich příběhy a sleduje jejich rituály. Když slunce vyjde, rozhodne se vrátit zpět do Gehémy. Pochopil, že svět smrtelníků není místem, kde by mohl zůstat, ale něco si odtud odnáší – myšlenku, že i temnota může být vyvažována světlem.
Když se Laston vrací do Gehémy, jeho pohled je jiný. Stojí před svým otcem, který čeká v trůnním sále.
Nesterin řekl s náznakem úsměvu.
“Takže ses vrátil. Co jsi našel tam venku, Lastone?”
“Otázky, otče. A možná i pár odpovědí. Svět smrtelníků není tak slabý, jak jsem si myslel. A jejich víra… je silnější než zbraně.”
Nesterin přikývne, jeho pohled je plný pýchy.
“Možná jsi našel to, co jsem chtěl, abys jednou pochopil. Víra je zbraň, Lastone. A ty se ji teď musíš naučit používat.”
Laston jen přikývne. Jeho dobrodružství ho změnilo, a on je připraven čelit nové kapitole svého osudu.
Laston 15 let
Část 7: Laston a Sekta uctívačů Boha Slunce
Laston se znovu odvážil vkročit do světa smrtelníků na Zemi Etterlii, tentokrát do pouštní oblasti, kde se kolem zlatých ruin rozprostírá mystické město. Na první pohled ho přitahuje záře a vibrace energie, která prostupuje celým místem. Zdejší lidé jsou odlišní od těch, které potkal dříve – jejich tváře jsou zahalené rouškami, a v rukou nesou pochodně ozdobené symbolem slunce. Laston, zvědavý a nezkušený ve světě smrtelníků, se rozhodne je sledovat.
Setkání se sektou
Laston narazí na skupinu lidí oděných v zlatobílých rouchách, kteří klečí před masivní sochou zářícího slunce. Jejich hlasitý chorál se nese vzduchem, plný odhodlání a extáze. Jeden z uctívačů si všimne Lastona a přistoupí k němu.
Uctívač:
“Cizinče, přišel jsi uctívat božské světlo našeho pána Solara, Boha Slunce? Nebo jsi snad zbloudilý hledající?”
Laston řekl s mírným úsměvem, hrajíc naivitu
“Možná jsem hledající. Co přesně mi vaše světlo může nabídnout?”
Uctívač se rozzáří nadšením a pokyne mu, aby se připojil ke skupině. Laston váhá, ale rozhodne se sledovat jejich rituál. Vnímá však podivnou energii vycházející ze sochy a okolí – něco, co připomíná nejen světlo, ale i temnotu ukrytou pod povrchem.
Jakmile se ale připojí ke skupině, začne si Laston všímat podivných věcí. Uctívači zpívají o očistě světa a o tom, že všechny bytosti, které neslouží Solaru, musejí být “očistěny ohněm”. Jeden z věřících, mladá dívka s nevinným pohledem, ho osloví. “Neměl jsi sem chodit. Oni věří, že každá duše mimo jejich světlo musí být obětována. Jsi v nebezpečí.”
Laston řekl potichu, s náznakem úsměvu.
“Jsem démon, nephilim. Nebezpečí je můj společník.”
Dívka však ustoupí, její oči plné strachu, což Lastona zarazí. Brzy si uvědomí proč – sekta si začíná všímat, že není jedním z nich. Jeho démonická aura, kterou se snažil skrýt, je teď patrná. Vedoucí skupiny, vysoký muž s planoucí pochodní, přistupuje k Lastonovi s přísným pohledem.
Vedoucí sekty:
“Ty nejsi věřící. Tvá aura znečišťuje tento posvátný prostor. Co jsi zač?!”
Laston řekl klidně, ale s mírným náznakem výsměchu.
“Jsem jen poutník, který se zajímá o světlo vašeho boha. Ale zdá se, že vy sami nejste tak čistí, jak tvrdíte.”
Vedoucí sekty zavrčí a ukáže na Lastona, načež ho ostatní členové obklopí.
Vedoucí sekty:
“Ty jsi stvůra temnoty. Bohu Solaru nesloužíš, a proto musíš být očištěn! Oheň spálí tvoji nečistou duši!”
Laston se brání proti skupině věřících, kteří na něj útočí s pochodněmi a ostrými zbraněmi ozdobenými symbolem slunce. Zpočátku se snaží být opatrný, nechtěje ublížit smrtelníkům, ale jejich zuřivost ho nakonec donutí využít svou démonickou sílu. Jeho oči zrudnou a kolem něj se rozprostře temná aura, která vytlačí útočníky dozadu.
Laston řekl varovně “Řekl jsem, že nejsem váš nepřítel. Ale pokud na mě budete dál útočit, nebudu mít jinou možnost.”
Sekta však nereaguje. Vedoucí zvedne ruce a začne odříkávat zaklínadlo, které aktivuje sochu Solara. Socha začne zářit intenzivním světlem a vysílat ohnivé paprsky směrem k Lastonovi. Laston se uhýbá, ale je jasné, že situace se zhoršuje.
Najednou se objeví dívka, která mu předtím varovala. Stoupne si před Lastona, její drobná postava mezi ním a paprsky světla.
Dívka:
“Zastavte to! Solar by nikdy nechtěl zabíjet jen kvůli víře!”
Vedoucí sekty ji ignoruje a pokračuje v rituálu. Laston vidí, že nemá jinou možnost. Využije svou sílu a s mocným výkřikem pošle temnou vlnu energie, která rozbije sochu Solara. Světlo pohasne a věřící zůstanou zmateni a šokováni.
Laston opouští trosky chrámu spolu s dívkou. Ona na něj pohlédne s obavami, ale také s vděčností.Dívka: “Mohl jsi je zabít, ale nezabil jsi. Proč?”
Laston se zamyslí.
“Protože jsem zjistil, že nejste tak odlišní od nás démonů. Strach vás žene k nenávisti a ničení. Ale ne každý musí být ztracen.”
________
Nesterin zachraňuje Lastona
Laston se ocitá v pasti. Po zničení sochy Boha Slunce a útěku z chrámu se věřící sekty rozhodli, že musí být potrestán. Skupina lovců, posílená magickými rituály a vybavená zbraněmi posvěcenými “světlem Solara”, ho pronásleduje po pouštním kraji. Laston, unavený a zraněný, se skrývá ve skalním útočišti, ale lovci se rychle blíží.
Laston se opírá o skálu, jeho dech je těžký. Na jeho paži je hluboká rána od zbraně jednoho z lovců, která stále žhne posvátným světlem. Temná aura jeho démonické podstaty je oslabená a každým okamžikem slábne. Slyší hlasy a kroky lovců, kteří ho obklopují.
Vůdce lovců: (hlasitě)
“Démone, nemáš kam utéct! Světlo Solara tě najde všude. Tohle je konec pro tvou zkaženou duši!”
Laston se usměje, ale jeho obvyklá drzost je oslabená bolestí.
Laston řekl tiše pro sebe.
“Otče, jestli mě teď sleduješ… asi by bylo dobré se ukázat.”
Lovci se blíží. Jeden z nich namíří kopí na Lastona, jeho špička září jasným světlem. Laston zavře oči, připraven na útok, když se náhle ozve mohutný zvuk, jako by se nebe samo otevřelo. Vítr se zvedne a stíny začnou vířit kolem lovců.
Z temného víru vystoupí Nesterin, jeho postava vysoká a hrozivá. Jeho potrhaná černá křídla se rozprostřou, jako by pohlcovala světlo kolem něj. Jeho oči září jako žhnoucí uhlíky a jeho hlas duní jako hrom. “Vy, smrtelníci, kteří si hrajete na bohy, odvážili jste se vztáhnout ruku na mého syna?”
Lovci ustoupí, někteří z nich klesnou na kolena pod tíhou Nesterinovy démonické aury. Vůdce se však postaví, jeho víra pevná.
Vůdce lovců:
“Ty jsi král temnoty, Nesterin! Známe tvé příběhy. Myslíš si, že tě budeme uctívat, když tě vidíme? Solar nás chrání!”
Nesterin se zasměje, jeho smích je temný a mrazivý.
“Solar vás chrání? Pak mi ukažte jeho sílu. Kde je teď? Kde je vaše světlo, když stojíte proti temnotě?” řekl Nesterin výsměšně.
Zvedne ruku a kolem něj se rozprostře temná energie, která pohltí všechny světelné zbraně lovců. Ti, kteří dosud stáli, teď ustupují v panice.
Nesterin se otočí k Lastonovi, který se stále opírá o skálu, ztrácející vědomí. Jeho tvář, obvykle přísná, se mění v něco jemnějšího. Klekne si k němu a položí ruku na jeho rameno. Laston otevře oči a uvidí otce nad sebou. “Trvalo ti to dost dlouho.”
Nesterin pronsel s náznakem úsměvu.
“Možná jsem tě chtěl nechat trochu trpět. Ale pak jsem si uvědomil, že jsi to už pochopil.”
Nesterin se dotkne Lastonovy rány. Temná energie z jeho dlaně pohltí světlo, které ho zraňovalo, a rána se začne uzdravovat. Laston cítí, jak se mu vrací síla.
“Oni si myslí, že bojují za světlo. Ale jejich světlo je stejně slepé jako naše temnota.” řek Laston
“Víra bez porozumění je zbraň. A ty jsi jim ukázal, že jejich bůh není všemocný. Ale pamatuj, Lastone, smrtelníci jsou nebezpečnější, než vypadají. Nikdy je nepodceňuj.” odpovídá jeho otec vážně.
Lovci se rozprchnou, jejich víra otřesená tím, co viděli. Nesterin pomůže Lastonovi vstát. Jeho pohled je přísný, ale zároveň hrdý. “Tohle bylo tvé poslední dobrodružství na Zemi Etterlii. Pokud se sem ještě jednou vydáš bez mého vědomí, budeš mít co do činění se mnou.” řekne mu.
“Takže další lekce místo trestu? Zní to lákavě.”
Nesterin zavrtí hlavou, ale vidí, že Laston se už poučil. Společně vstoupí do temného portálu a vracejí se do Gehémy, každý z nich přemýšlející o složitosti světa smrtelníků a jejich vlastní síle.
Část 8 Lastonova tajná návštěva v Zemi Etterlii
Přestože Nesterin výslovně zakázal další výpravy do světa smrtelníků, Laston se nemůže ubránit zvědavosti. Jeho touha po poznání a potřeba pochopit svět lidí ho znovu táhne k Zemi Etterlii. Tento svět ho fascinuje svou nestálostí, emocemi a vírou, která je tak odlišná od jeho démonické podstaty.
Setkání s dívkou z chrámu
Laston se ocitá u okraje stejného města, kde byl naposledy pronásledován sektou uctívačů Solara. Tentokrát je opatrnější, ukrývá svou démonickou auru a přechází mezi obyčejnými lidmi jako jeden z nich. Ve stínu staré ruiny zahlédne známou postavu – dívku, která mu předtím pomohla. Přistoupí k ní pomalu, aby ji nevyděsil.
“Jsem překvapený, že tě tu ještě vidím. Po tom všem, co se stalo.” pronesl
Dívka, která si právě skládá dřevěný nůžek na provaz, se rychle otočí. Když ho pozná, z jejího výrazu zmizí prvotní strach a nahradí ho úleva.
Dívka:
“Ty… Ty ses vrátil? Po tom, co jsi udělal, je to nebezpečné. Sekta tě stále hledá. Pro ně jsi zosobněním temnoty.”
Laston řekl s mírným úsměvem.
“Možná jsem. Ale ty jsi nebyla jako oni. Proto jsem tady. Chci pochopit, proč jsi mi pomohla.”
Dívka na chvíli zaváhá, pak se posadí na kamennou lavičku a pokyne Lastonovi, aby se k ní přidal.
Dívka:
“Pomohla jsem ti, protože vidět někoho pronásledovaného jen proto, že je jiný, je špatné. Solar nás učí o světle, ale já si myslím, že i světlo má své stíny. Možná nejsi takový, jak tě oni vidí.”
Laston se zamyslí.
“Jsem nephillim, dcerko světla. Moje podstata je temná a světlá.
Setkání s lovci
Jejich klidné rozhovory přeruší náhlý zvuk kroků a hlasů. Skupina věřících lovců Solara se blíží. Tentokrát jsou lépe vybaveni a mají magické talismany, které jim umožňují vycítit Lastonovu přítomnost. Dívka se postaví a chytí Lastona za ruku.
Dívka mu sdělí šeptem:
“Musíš utéct. Tentokrát tě nenechají odejít.”
Laston řekl s mírným úsměvem.
“Já nikdy neutíkám. Ale ty musíš jít. Tohle není tvůj boj.”
Dívka však zavrtí hlavou.
Dívka:
“Já tě nenechám bojovat samotného. Slíbila jsem si, že budu bojovat proti nenávisti, ať už ji přináší kdokoli.”
Lovci se přibližují, jejich hlasy nabírají na intenzitě. Laston sevře dívčinu ruku a hledá únikový plán, ale je příliš pozdě – lovci je obklopí. Vůdce skupiny zvedne meč ozdobený zářícím sluncem.
Vůdce lovců:
“Opět jsi sem přivedl temnotu, démone! A tentokrát tě očistíme navždy!”
Laston postaví dívku za sebe, jeho aura začíná temně pulsovat. Ale místo boje hledá cestu, jak situaci vyřešit jinak. Ví, že jeho přítomnost tady neustále přitahuje problémy, a nechce ji vystavit nebezpečí.
“Váš Solar by byl pyšný na to, jak se ženete za pomstou a strachem? Nebo snad vaše světlo září jen na ty, kteří se vám líbí?” řekl Laston vyrovnaně.
Lovci znejistí. Dívka mezitím vystoupí zpoza Lastona a postaví se mezi něj a vůdce lovců.
Dívka:
“Pokud ho chcete zničit, budete muset projít přese mě. A pokud vám to přijde správné, možná nejste světlo, za které se považujete.”
Napětí roste, lovci váhají, ale jejich víra jim brání ustoupit. Náhle se však obloha zatmí a vítr začne prudce foukat. Ze stínu vystoupí Nesterin, jeho temná aura pohltí prostor. Lovci se zastaví, někteří z nich klesnou na kolena pod tíhou jeho přítomnosti.
“Varoval jsem tě, mé dítě. Říkal jsem, že smrtelníci tě nikdy nepřijmou. A tady to máme – další důkaz jejich nenávisti.” pronese s temným hlasem.
Laston se postaví vedle svého otce, jeho pohled je pevný.
“Ale někteří z nich jsou jiní, otče. Není to o nenávisti všech, ale o těch, kteří se bojí. Strach vytváří zlo, ne světlo nebo temnota.”
Nesterin se zamyslí, jeho pohled se stočí k dívce, která stojí vedle Lastona, a k lovcům, kteří zůstávají paralyzovaní.
Nesterin řekl s jistou mírou respektu.
“Možná máš pravdu, Lastone. Ale teď není čas na filozofii. Ty a já musíme pryč.”
Nesterin se otočí k lovcům, jeho hlas zní jako hrom.
“Pokud se mě pokusíte následovat, uvidíte, co znamená skutečný hněv Gehémy. Ale tu dívku nechte být. Je čistší, než si zasloužíte pochopit.”
Laston, dívka a Nesterin zmizí v temném portálu, zanechávajíc lovce ohromené a zmatené. Po návratu do Gehémy Nesterin zůstává zticha, zatímco Laston přemýšlí o tom, co prožil.
“Jednou tě tvá zvědavost dostane do ještě větších potíží, Lastone.”
“Možná. Ale možná mi ukáže i to, co znamená být víc než nephillim.” odpověděl Laston
“Lastone, myslíš si, že tvá zvědavost je výmluva pro neuposlechnutí mých příkazů? Řekl jsem ti, abys už nikdy nevkročil do světa smrtelníků. A přesto jsi mě neposlechl.”
“Jsem princ Gehémy, otče. Myslel jsem, že mám právo poznávat svět, který nás obklopuje.”
Nesterin zvedne hlas, jeho aura naplní místnost temnotou.
“Právo? Právo má ten, kdo chápe odpovědnost. Ty jsi ukázal jen lehkomyslnost. Tvůj pobyt v Etterlii opakovaně přitahuje problémy – nejen na tebe, ale i na nás všechny. Lovci Solara teď vědí, že Gehéma není jen příběh. A to je chyba, kterou si nemůžeme dovolit.”
Laston řekl s povzdechem, ale stále s náznakem vzdoru.
“Já jen… chci pochopit. Smrtelníci nejsou tak prostí, jak sis možná myslel. Někteří z nich dokážou víc, než jen nenávidět.”
“Ať jsou jacíkoliv, nejsou naší starostí. Gehéma je tvým domovem a tvou odpovědností. Pokud nedokážeš pochopit tento jednoduchý fakt, budeš ho muset přijmout jinak.” řekl Nesterin chladně.
Nesterin se zvedne ze svého trůnu, jeho křídla se roztáhnou a temné světlo zalije místnost. Laston instinktivně ustoupí o krok, ale pak se zastaví, snaží se zachovat klid.
“Od této chvíle ti zakazuji cestovat do světa smrtelníků. Portály mezi Gehémou a Etterlií ti budou uzavřeny. Pokud se o to pokusíš, sám pocítíš sílu mého hněvu.”
Laston ztuhne. Myšlenka na to, že nebude moci cestovat a objevovat, ho zasáhne víc, než by chtěl přiznat.
Řekl Laston hořce.
“To je tvůj trest? Zavřít mě tady jako ptáka v kleci? Myslíš, že to mě změní?”
“Nejde o to tě změnit, Lastone. Jde o to, ochránit tě – a nás všechny. Pokud nedokážeš respektovat mé příkazy, naučíš se respektovat důsledky.”
Nesterin mávne rukou a temné portály, které spojují Gehému s Etterlií, se uzavřou. Jejich energie zmizí, zanechávajíc po sobě jen prázdné, chladné místo. Laston cítí, jak se jeho spojení s tím světem ztrácí, a na okamžik se v jeho očích objeví bolest.
Laston řekl potichu, s náznakem zloby.
“Jednou pochopíš, že mě nemůžeš pořád držet v řetězech, otče. Svět tam venku není jen nebezpečný. Je plný odpovědí, které Gehéma nikdy nenabídne.”
“Možná. Ale odpovědi tě nezachrání, pokud tě zničí dřív, než jim porozumíš. Teď jdi. A zaměř se na své povinnosti v Gehémě.”
Laston odchází z trůnního sálu, jeho krok je těžký, jeho myšlenky plné vzdoru. Ví, že zákaz ho dlouho nezastaví – jeho zvědavost je příliš silná. Ale zároveň cítí, že musí být opatrnější, pokud nechce ztratit víc, než už má.
Laston se vrací do své komnaty, jeho pohled je zamyšlený. Ví, že se musí podřídit – alespoň na chvíli. Ale zároveň přemýšlí o dívce, o smrtelnících a jejich víře. Něco v něm ho stále táhne zpět do Etterlii, i když ví, že cesta tam bude nyní téměř nemožná.
Zatímco Nesterin věří, že tímto trestem ochránil svého syna i Gehému, Laston přemýšlí, jak překonat nové překážky – a možná, jak najít svou vlastní cestu navzdory otcovým zákazům.
Část 9 Porušení zákazu a tragédie
Laston, neschopen odolat touze znovu navštívit Zemi Etterlii, přesvědčí svého kamaráda Kalenora, mladého a dobrodružného démona z Gehémy, aby ho doprovodil. I přes varování a zákaz svého otce se rozhodnou otevřít tajný portál do světa smrtelníků, skrytý v hlubinách Gehémovy propasti. Oba přátelé jsou nadšení, aniž by si uvědomovali, jaké nebezpečí je čeká.
Porušení zákazu
Laston a Kalenor procházejí portálem a ocitnou se na Zemi Etterlii, tentokrát v hornatém a nehostinném regionu. Kalenor se rozhlíží, fascinovaný tím, co vidí.
“Tohle je svět smrtelníků? Je to… zvláštní. Tak křehký, a přitom plný života.”
“Je to jiný svět. Ale má své kouzlo. Hlavně buď opatrný. Smrtelníci nejsou vždy tak bezbranní, jak se zdají.” odpověděl Laston pobaveně.
Procházejí údolím, ale brzy si uvědomí, že jejich přítomnost byla zaznamenána. Lovci Solara, kteří stále hledají pomstu za minulá setkání, jsou nyní lépe připraveni. Vedeni knězem, který používá zaklínadla k vycítění démonů, se vydávají po jejich stopě.
Setkání s nebezpečím
Laston a Kalenor se ocitnou v pasti. Skupina lovců obklíčí skalní průsmyk, kde se ukrývají. Laston cítí jejich přítomnost dříve, než zaútočí, a otočí se ke Kalenorovi.
“Musíme se vrátit. Tohle není jen náhodná skupina smrtelníků. Jsou organizovaní.” řekl ,mladý princ vážně.
Kalenor pronesl se smíchem.
“Co můžou udělat dva tucty smrtelníků proti dvěma démonům? Máme výhodu.”
“Nejde jen o jejich zbraně. Solarova magie je nebezpečná. Říkám ti, musíme pryč.”Laston zavrčí.
Ale než mohou jednat, lovci zaútočí. Pochodně ozdobené symboly Solara, magické pasti a posvátné šípy jim odříznou ústupovou cestu. Začíná zuřivý boj. Laston využívá svou temnou energii, aby odrazil útoky, ale Kalenor je příliš sebevědomý. Vrhá se do boje s větší vervou, než je moudré.
Tragédie
Kalenor zneškodní několik lovců, ale jeden z kněží Solara pronese mocné zaklínadlo, které vyvolá paprsek světla zaměřený na jeho srdce. Kalenor nestačí reagovat. Paprsek ho zasáhne, a démonické tělo začne blednout a rozpadat se. Laston to vidí a křičí jeho jméno. “Kalenore! Ne!”
Laston se vrhá k příteli, ale už je pozdě. Kalenor se rozpadne na popel, který se rozplyne ve větru. Laston, poháněn vztekem a bolestí, rozpoutá vlnu temné energie, která smete většinu lovců. Kněz Solara však přežije a ustoupí, slibujíc, že Laston zaplatí za své činy.
Když je boj u konce, Laston klečí na místě, kde byl Kalenor zasažen. Jeho dech je těžký, jeho oči plné hněvu a lítosti.
“Tohle se nemělo stát. Já… Já ho sem neměl brát.” opakuje si tiše pro sebe Laston.
Návrat do Gehémy
Laston se vrací do Gehémy skrze portál, jeho aura oslabená a mysl plná výčitek. V trůnním sále ho čeká Nesterin, který okamžitě pozná, co se stalo. Jeho pohled je temný a chladný, ale pod ním je i stín lítosti.
“Říkal jsem ti, že smrtelníci jsou nebezpeční. Říkal jsem ti, abys zůstal v Gehémě. A teď… teď je Kalenor mrtvý.” řekl Nesterin tvrdě.
“Já… Já jsem ho zabil. Kdybych ho tam nevzal, byl by naživu.” řekl Laston zlomeně.
Nesterin přistoupí blíž, jeho hlas je tichý, ale ostrý. “Ano, je to tvoje vina. Ale tohle je cena za neposlušnost, Lastone. Každý čin má své důsledky. Smrtelníci si nezaslouží tvou důvěru. Jejich svět je plný nenávisti, a ty jsi to znovu poznal na vlastní kůži.”
Laston skloní hlavu, jeho vzdor je zcela zlomen. Nesterin však tentokrát necítí jen zlobu – vidí, že jeho syn trpí víc, než kdy dřív.
Nesterin položí ruku na Lastonovo rameno, jeho hlas se změní, je tišší a upřímnější.
“Kalenorův život je pryč, ale tvoje chyba může být poučením. Nemůžeš zachránit každého, Lastone. A někdy musíš přijmout, že tvé činy mohou zničit víc, než jsi zamýšlel. Ale teď se musíš naučit, jak nést tu tíhu.”
Laston přikývne, jeho oči jsou prázdné, ale v jeho srdci se rodí nové odhodlání. Ví, že Kalenorovu smrt už nemůže vrátit, ale také ví, že musí změnit svůj přístup – jak ke smrtelníkům, tak ke svým povinnostem. A poprvé si uvědomuje, že jeho otec měl možná pravdu.
Později téhož dne, kdy Nesterin vymyslel pro syna trest.
Trůnní sál Gehémy je ponořen do ticha, přerušovaného jen občasným zvukem praskajícího ohnivého jezírka uprostřed místnosti. Laston klečí před Nesterinem, jeho pohled skloněný k zemi. Jeho tvář je bledá a oči plné výčitek, ale i vzdoru. Nesterin sedí na svém temném trůnu, jeho křídla rozprostřená za ním, stín vržený na stěny místnosti dodává jeho postavě ještě hrozivější vzhled.
“Lastone, kolikrát ti musím říkat, že svět smrtelníků není tvé místo? Kolikrát musíš poznat bolest, než pochopíš, že tvé činy mají důsledky?”
Laston mlčí, jeho dech je těžký. Ví, že není nic, co by mohl říct, co by omluvilo jeho chyby. Po chvíli však zvedne hlavu, jeho hlas je slabý, ale stále v něm je náznak vzdoru. “Kalenorova smrt… je na mně. Neuhýbám před tím. Ale nebyl to jen můj svět, otče. On se rozhodl jít. Věděl, co riskuje.”
Nesterin se postaví, jeho křídla se lehce zachvějí. Jeho pohled je pevný, ale v jeho očích se zrcadlí něco víc než jen hněv – zklamání, bolest, možná dokonce lítost.
“Kalenor byl mladý a nezkušený. Ty jsi měl být jeho vůdcem, jeho ochráncem. Místo toho jsi ho vedl do záhuby. A přitom jsi věděl, co tě varoval. Varoval jsem tě, že smrtelníci jsou nebezpeční. Že jejich víra je zbraní, kterou nemůžeš podceňovat.” řekl Nesterin.
Na chvíli se odmlčí, jeho pohled se zaměří na Lastona, který teď znovu skloní hlavu. Pak Nesterin pokračuje, jeho hlas je tvrdší.
“Za tvou neposlušnost, a za ztrátu, aby sis uvědomil hodnotu života, který jsi ztratil, budeš sloužit těm, kteří tě potřebují. Postaráš se o duše ztracené v temnotě Gehémy. Každý ztracený nebo zlomený duch, každá trpící bytost – ty jim poskytneš pomoc, kterou jsi neposkytl Kalenorovi. Tohle je tvůj trest i tvá zkouška.”
Laston se zatne čelist, jeho hrdost bojuje proti pocitu viny a lítosti. Přesto přikývne, uvědomuje si, že jeho odpor nic nezmění. Když se postaví, jeho pohled je vzdorný, ale v hloubi očí je vidět, že jeho otec ho zasáhl na nejcitlivějším místě.
“Jak dlouho?” zeptal se Laston tiše.
“Dokud nepochopíš cenu odpovědnosti. A dokud nezískáš zpět mou důvěru.”
Laston odchází z trůnního sálu, jeho mysl těžká, jeho kroky pomalé. Ví, že jeho trest není jen o zákazu – je o tom, aby si uvědomil tíhu svých rozhodnutí. Nesterin zůstává sám, jeho křídla se skloní a v jeho tváři je stín lítosti. Ví, že jeho syn musí projít touto zkouškou, ale zároveň cítí bolest z toho, že mu musel uložit tak těžký trest.
Laston, i přes zákaz svého otce, znovu otevře tajný portál do Zemi Etterlii. Tentokrát ho však Nesterin sleduje. Když se Laston vrátí do Gehémy, očekává, že jeho útěk zůstane bez povšimnutí, ale jeho otec už na něj čeká v trůnním sále. Nesterin stojí před trůnem, jeho tvář je kamenná, jeho aura temná a hrozivá. Vedle něj leží černý bič vyzařující temnou energii.
Laston vstoupí do sálu, jeho obvyklý vzdor je tentokrát oslaben pohledem na svého otce. Nesterinův pohled je spalující, jeho hlas hluboký a ledový.
“Zase jsi mě neposlechl, Lastone. Nejenže jsi porušil zákaz, ale znovu jsi vystavil sebe a Gehému nebezpečí. Myslíš si, že jsi nad mými zákony?”
“Já… Jen jsem potřeboval jít. Nemohl jsem zůstat tady zavřený. Potřebuju poznávat svět, otče. Potřebuju vědět, kým jsem.”
“A kým jsi? Zatím jsi jen rozmazlený princ, který nezná hranice ani důsledky svých činů. Varoval jsem tě, Lastone. A varoval jsem tě naposledy.” otcova reakce e prudká.
Laston zvedne hlavu, jeho vzdor se vrací.“Varoval jsi mě, protože se bojíš. Bojíš se světa tam venku. A bojíš se, že bych mohl být víc než jen tvůj stín.”
Nesterinova tvář potemní, jeho aura se rozprostře po celém sále. Natáhne ruku k černému biči, který se zvedne, jako by měl vlastní vůli.
Nesterin se přiblíží k Lastonovi, jeho hlas je nízký a hrozivý. “Strach nemám, Lastone. Ale ty musíš pochopit, že tvá neposlušnost má své hranice. Pokud je překročíš, poznáš bolest, kterou žádný smrtelník ani démon nepoznal.”
Laston se narovná, jeho pohled je vzdorný.
“Tak mě zlom, otče. Jako minule. Ale tím mi nedokážeš, že mám zůstat v Gehémě.”
Nesterinova trpělivost se vyčerpá. Bič se mihne vzduchem a zasáhne Lastona přes záda. Rána zanechá temné stopy, které se nehojí jako obyčejné zranění. Laston zasykne bolestí, ale nevykřikne. Stojí vzpřímeně, jeho hrdost ho nutí odolávat.
Nesterin řekl s každým úderem
“Tohle je za tvou neposlušnost.” (Úder!)
“Tohle je za ohrožení nás všech.” (Úder!)
“Tohle je za tvou pýchu.” (Úder!)
Po několika ranách Nesterin přestane. Jeho dech je těžký, ale jeho pohled zůstává pevný. Laston, i přes bolest, stále stojí, jeho tělo se třese, ale jeho pohled je stále plný vzdoru.
Nesterin zahodí bič, který se znovu promění v temnou energii a zmizí. Přistoupí k Lastonovi, který se na něj dívá s hořkostí v očích.
“Tohle je cena za tvou neposlušnost. A příště, Lastone, pokud znovu překročíš hranice, které jsem ti stanovil, nebude to jen bič, co na tebe čeká.”
Laston neodpoví. Otočí se a odchází z trůnního sálu, jeho záda stále nesou stopy ran. Když opustí místnost, Nesterin zůstane stát sám. Jeho pohled ztvrdne, ale v jeho očích se zračí lítost. Ví, že jeho vztah se synem je napjatější než kdy dřív, ale věří, že trest byl nutný, aby ho ochránil před ještě většími chybami.
Laston, osamocený ve své komnatě, se ztěžka posadí na postel. Dotkne se ran na svých zádech, ale jeho pohled je zamyšlený. Ví, že jeho cesta nekončí – a že i přes trest musí najít způsob, jak porozumět světu mimo Gehému. I když to znamená postavit se svému otci znovu.
Večer, otec a syn v soukromí
Laston sedí ve své komnatě, jeho záda stále bolí od ran, které mu otec uštědřil. Temné světlo Gehémy proniká do místnosti jen slabě, zanechávajíc stíny na stěnách. Lastonovy oči jsou prázdné, ale v jeho nitru bouří hněv a zklamání. Náhle se otevřou dveře. Stojí v nich Nesterin, jeho postava působí méně hrozivě než obvykle, jeho oči plné smíšených emocí. Laston se na něj jen letmo podívá a otočí hlavu stranou.
“Lastone…” osloví ho měkce.
Laston nereaguje. Nesterin zavře dveře a přistoupí k němu. Vidí, jak se jeho syn snaží skrýt bolest – nejen fyzickou, ale i tu, která se mu zračí v očích.
“Vím, že jsi na mě naštvaný. A možná máš právo být. Ale musel jsem tě zastavit, než uděláš něco, co by tě stálo víc než jen pár ran.”
Laston se zhluboka nadechne, jeho hlas je plný hořkosti. “Zastavil jsi mě bičem. Jak chceš, abych to pochopil, otče? Jako důkaz tvé lásky, nebo tvé moci?”
Nesterin na chvíli mlčí. Posadí se na okraj postele vedle Lastona, ale jeho přítomnost není tentokrát tak dominantní. Jeho hlas je tichý, téměř lítostivý. “Jako důkaz toho, že mě to bolí stejně jako tebe. Možná víc.”
Laston se na něj konečně podívá, jeho oči stále plné vzdoru, ale i nejistoty. “Proč? Proč se mě vždycky snažíš zlomit, vždyť se ti to už povedlo, místo abys mi věřil?”
Nesterin se k němu nakloní a jemně položí ruku na jeho rameno. Laston se napne, ale neuhne. “Protože jsem padlý anděl, Lastone. A vidím svět jinak, než ho vidíš ty. Vidím nebezpečí, která tě ohrožují, a vidím chyby, které jsem udělal já. A bojím se, že si je zopakuješ. Ale nejsem dokonalý. Možná jsem příliš tvrdý… a možná nedokážu vždy najít správná slova. Ale ať udělám cokoli, dělám to proto, že tě chci chránit.”
Laston sklopí hlavu, jeho tělo se uvolní. Na okamžik mezi nimi zavládne ticho, než Laston tiše promluví.“Kalenor zemřel, protože jsem ho vzal s sebou. Nemusel jsi mě trestat, abych to pochopil. Cítím to každou vteřinu.”
Nesterin si povzdechne, jeho ruka sklouzne na Lastonova záda, jako by se snažil zmírnit nejen fyzickou bolest, ale i tu emocionální. “Já vím, Lastone. Ale tohle je lekce, kterou si musíš nést. Ne jako trest, ale jako varování. Tvůj svět není tak jednoduchý, jak si myslíš. Ale ty jsi můj syn. A ať se na mě zlobíš jakkoli, nikdy nepřestanu stát po tvém boku.”
Nesterin si Lastona jemně přitáhne k sobě, jeho křídla jemně obepnou jeho postavu. Laston chvíli váhá, ale nakonec si opře hlavu o otcovo rameno. V jeho srdci se mísí vztek, lítost a slabý pocit úlevy.
Sedí tam spolu v tichu, otec a syn. Nesterin drží Lastona pevně, jako by ho chtěl ochránit před vším zlým, i před sebou samým. Laston zůstává mlčky, ale jeho dech se pomalu uklidňuje. I když neodpouští, cítí, že jeho otec ho skutečně miluje – byť jeho láska přichází ve formě, která často bolí víc, než by měla.
Laston, opřený o otce, najednou ztuhne. Uvědomí si bolest ve svém těle a vztek, který v něm stále doutná. Odtáhne se a pohlédne Nesterinovi přímo do očí, jeho hlas je pevný a plný výčitek. "Slíbil jsi, že mě nebudeš učit skrz bolest. Pamatuješ? Řekl jsi, že mi ukážeš, co to znamená být princem Gehémy, ale ne bičem, ne ranami."
Nesterin na chvíli ztichne. Jeho obličej, obvykle nečitelný, teď prozrazuje něco, co by málokdo očekával – lítost. Sklopí pohled, jeho hlas je tišší. "Máš pravdu, Lastone. Slíbil jsem to. A dnes jsem ten slib porušil."
Laston ztuhne, nečekal, že jeho otec přizná chybu. Ale to jeho vztek nezmenšuje. Postaví se a otočí se k Nesterinovi zády, jeho hlas se třese emocemi.
"Vždycky mluvíš o zodpovědnosti, o tom, co znamená být princem. Ale jak mám vládnout, když jediný způsob, který znám, je bolest a trest? Jak mám vést, když jediná lekce, kterou od tebe dostávám, je strach?"
Nesterin se postaví, jeho postava je hrozivá, ale tentokrát nepoužívá svou auru, aby na Lastona tlačil. Místo toho jeho hlas zní tiše, téměř omluvně. "Lastone, každý vládce, ať je anděl, démon nebo smrtelník, nese tíhu svých rozhodnutí. Moje tíha je, že tě někdy učím způsobem, který bolí. Dělám to, protože jsem selhal jako otec. Jsem padlý anděl, ne dokonalý učitel."
Laston se otočí zpět, jeho oči jsou plné smutku.
"Nechci být jako ty, otče. Nechci vládnout skrze strach a bolest. Ale jak mám najít jinou cestu, když mi nedovolíš poznat svět, který je jiný než Gehéma?"
Nesterin přistoupí blíž, jeho pohled je tentokrát plný odhodlání.
"Možná jsem tě zklamal, Lastone. Ale nechci, aby ses stal mnou. Chci, abys byl lepší. A pokud to znamená, že tě musím nechat jít, aby ses naučil své vlastní lekce... pak to udělám."
Laston překvapeně zvedne obočí, jeho otec poprvé ukazuje ochotu ustoupit.
"Ale musíš mi slíbit, že nebudeš jednat bezhlavě. Že budeš opatrný. Svět smrtelníků je složitý, nebezpečný, a ne všichni, které potkáš, ti budou chtít rozumět. Pokud chceš poznat jinou cestu než tu mou, budu ti stát po boku – ale ne skrz bolest. Už nikdy." řekl Nesterin měkkce.
Laston chvíli mlčí, přemýšlí nad otcovými slovy. Nakonec přikývne, i když v jeho tváři je stále náznak vzdoru.
"Nechci, abys mi ukazoval cestu, otče. Chci si ji najít sám. Ale... budu opatrný. Tentokrát."
Nesterin si úlevně povzdechne. Přistoupí blíž a položí ruku na Lastonovo rameno, jeho dotek je tentokrát jemný, téměř otcovský. "To je vše, co od tebe žádám. Ať už uděláš cokoli, ať už půjdeš kamkoli, vždy budu stát za tebou. I když se mnou nesouhlasíš."
Laston na chvíli zaváhá, ale pak přikývne. Mezi nimi zavládne ticho, ale je to ticho plné nevyřčeného smíření. Možná ne úplného odpuštění, ale první krok k lepšímu porozumění.
Konec příběhu mladého prince Lastona
Příběh mladého Lastona dosahuje svého vrcholu v okamžiku, kdy se musí rozhodnout mezi dvěma světy – temnou Gehémou, kde je princem a dědicem svého otce Nesterina, a světem smrtelníků, který ho přitahuje svou složitostí, emocemi a nadějí na změnu. Toto rozhodnutí přichází ve chvíli, kdy obě říše – Gehéma a Země Etterlii – čelí vzájemnému konfliktu, který může zničit rovnováhu mezi světlem a temnotou.
Rozhodnutí mezi dvěma světy
Na Zemi Etterlii se shromáždili věřící sekty Solara s cílem zničit všechny stopy po Gehémě. Jejich magie, posílená novým rituálem, začíná narušovat samotné základy Gehémovy existence. Laston, i přes varování svého otce, opět vstoupí do světa smrtelníků, tentokrát s jasným cílem – zastavit tento konflikt.
Nesterin se chvíli dívá na svého syna, pak přikývne, i když v jeho očích zůstává obava.
Konfrontace na Zemi Etterlii
Laston dorazí k chrámu Solara, kde se věřící připravují na závěrečný rituál. Jejich vůdce, kněz, ho okamžitě pozná a spustí na něj útok. Laston se však nebrání, místo toho zvedne ruce na znamení míru.
Kněz se mu vysměje, jeho hlas plný zloby a fanatismu.
Někteří věřící začínají váhat, ale kněz přikáže pokračovat v rituálu. Laston se rozhodne zasáhnout a použije svou démonickou sílu, aby zničil rituální kruh. To přeruší magii, ale také ohrozí jeho vlastní existenci, protože část jeho podstaty je spojena s Gehémou.
Oběť pro rovnováhu
Když je rituál přerušen, energie se uvolní a začíná ničit okolí. Laston si uvědomí, že jediný způsob, jak zastavit katastrofu, je obětovat část sebe sama. Obrátí se k věřícím a knězi.
Laston se vrací do Gehémy, oslabený a zraněný, ale naživu. Nesterin na něj čeká v trůnním sále, jeho obličej je těžký emocemi. Když vidí svého syna, jeho obvyklá přísnost ustupuje a místo ní se objeví hrdost. "Udělals něco, co jsem nečekal. Obětoval jsi část sebe pro svět, který tě nenávidí."
Nesterin si ho přitáhne k sobě, poprvé ho obejme bez hněvu nebo přísnosti. V jeho hlase je tichá pýcha a smíření. "Možná budeš lepším králem, než jsem kdy byl. Ale ještě tě čeká dlouhá cesta."
Epilog
Laston, nyní silnější a moudřejší, přebírá větší odpovědnost za Gehému. Už není jen mladý princ hledající svou cestu – je to budoucí král, který chápe hodnotu rovnováhy mezi světy. Přesto si stále uchovává spojení se Zemí Etterlii, kde našel svou největší lekci – že světlo a temnota nejsou nepřátelé, ale dvě části stejného celku.
Laston stojí před zraclem, kterým sleduje Etterlii.
Už není tím impulzivním mladíkem, který hledal odpovědi. Teď ví, že ty odpovědi přicházejí s časem, zkušenostmi a porozuměním.
Komentáře
Okomentovat