Kapitola 12: Pád Ardiany
To nemůžete! Já jsem královna!“ řvala Ardiana, když ji odváděli z paláce. Její hlas se třásl vztekem, ale i náznakem bezmoci.
„Tahle země patří jejím lidem, ne nějakým uzurpátorům,“ odvětil klidným, ale pevným hlasem princ Kaeryn. Jeho oči zářily odhodláním, které Ardianu přivádělo k šílenství.
„Jak drzé!“ zasyčela Ardiana podrážděně. Její magie byla stále slabá, její moc roztříštěná.
Vedle Kaeryna stála Elara, nyní obdařená nesmrtelností a posílena svými činy. Vztyčila ruce a začala vytvářet portál vedoucí přímo do Gehemy, světa plného temnoty, kam Ardiana patřila. Portál se rozzářil temně rudým světlem, jeho okraje vířily jako divoká bouře.
„Tvé místo není zde,“ řekla Elara chladně a jediným gestem poslala Ardianu a její věrné sluhy skrz portál. Jejich vzteklé křiky se ztrácely v záři portálu, který se vzápětí uzavřel.
S Ardianiným vyhnanstvím se země konečně mohla nadechnout svobody.
Komentáře
Okomentovat