Kapitola 3 Návrat do Gehemy
Gehema byla temná říše, plná neustále se měnících sopek a propastí, z nichž vyvěrala rudá záře. Obloha byla pokrytá těžkými bouřkovými mraky, z nichž sem tam vyšlehly černé blesky. Uprostřed této dimenze stála mohutná pevnost vybudovaná z černého obsidiánu, kterou obýval Nesterin, král démonů a padlý anděl.
Laston se objevil uprostřed jedné z trůnních síní Gehemy poté, co ho portál vyvrhl zpět domů. Jeho malé nohy dopadly na leštěný černý kámen podlahy, a chlapec se hned rozhlédl, zjevně nezasažen dramatickou cestou, kterou právě prošel.
Nesterin, mohutný démon s potrhanými černými křídly a výrazem kombinujícím vznešenost i děs, seděl na trůnu. Jeho rudé oči se zúžily, když spatřil svého syna. „Lastone?“ řekl hlubokým, ale překvapeným hlasem. „Co tady děláš?“
Laston se usmál a bezstarostně mávl rukou. „Mamí mě poslala zpátky. Prý jsem udělal něco špatně.“
Nesterin ztuhl. Pomalu vstal z trůnu a jeho kroky zněly těžce, jak přecházel místnost. Jeho pohled potemněl, když přemítal nad tím, co by mohlo vést Ardianu k takovému rozhodnutí. „Co jsi udělal, Lastone?“ zeptal se tiše, i když jeho hlas zněl jako hrom.
Chlapec pokrčil rameny. „Našel jsem portál a šel jsem dovnitř. Bylo to zábavné! Ale pak jsem našel kámen a zavřel ho. Myslím, že to mamí naštvalo.“
Nesterin se zarazil. Jeho oči na chvíli ztratily démonický lesk a nahradilo je něco, co připomínalo údiv. „Zavřel jsi portál... vlastními silami?“
Laston přikývl s nadšením, jeho dětská nevinnost zcela přehlížela závažnost situace. „Jo, a měl jsem ten kámen! Ale mamí si ho vzala.“
Nesterin přivřel oči. „Ardiana ti vzala fragment Gehemy?“ Jeho hlas začal vibrovat hněvem, i když se snažil zůstat klidný. „A pak tě poslala sem, beze slova vysvětlení?“
„Jo,“ odpověděl Laston nevinně a hrál si přitom s provázkem, který našel ve své kapse.
Nesterin stál mlčky několik dlouhých vteřin. Jeho vztek na Ardianu rostl, ale současně cítil zmatek nad tím, že jeho syn byl schopen manipulovat s mocí Gehemy, aniž by to chápal. Byla to neuvěřitelná schopnost – ale také nebezpečná.
Nakonec poklekl k Lastonovi a položil mu ruku na rameno. Jeho drápy byly ostré, ale dotek byl překvapivě jemný. „Lastone, poslouchej mě. Gehema není místo, kde si můžeš hrát. Tady nejsi v bezpečí, rozumíš?“
Laston přikývl, i když jeho dětská mysl to zřejmě nebrala příliš vážně.
Nesterin se zhluboka nadechl a znovu se narovnal. Pak se otočil ke strážci, který stál u dveří sálu. „Přiveďte mi posla. Ardiana mi dluží vysvětlení.“
Později v Gehemě:
Posel se vrátil s odpovědí od Ardiany. Byla stručná, chladná a neosobní: „Laston narušil rovnováhu. Gehema je jeho domov, a tam také patří.“
Nesterin, který četl zprávu, zmačkal pergamen v dlani. Jeho hněv se stal téměř hmatatelným. „Narušil rovnováhu?“ opakoval, jeho hlas rezonoval v síni. „On je jen dítě! A ona ho poslala zpátky jako trest? Ardiana si zahrává s věcmi, kterým nerozumí.“
Jeho rudé oči vzplály jasněji, a jeho potrhaná křídla se rozepjala. „Poslat mého syna do Gehemy jako trest... Ona mě opravdu zkouší.“
Zhluboka se nadechl, snažil se ovládnout svůj hněv. Nakonec se podíval na Lastona, který mezitím našel roh místnosti, kde si začal stavět malou hromádku kamenů. „Budu tě chránit, Lastone. Ale pokud Ardiana myslí, že může používat našeho syna jako pěšáka, bude litovat.“
V místnosti zavládl napjatý klid. Nesterinův plán se teprve začínal formovat, ale jedno bylo jasné – konflikt mezi ním a Ardianou se teď zdál nevyhnutelný.
Komentáře
Okomentovat