Kapitola 4 Elara
Když Elara dorazila do Donny, Ardiana ji ihned nechala předvolat.
Husté mraky nad městem Donna vrhaly stíny na spletité ulice plné démonických stráží a nervózních obyvatel. Věž královského paláce se tyčila vysoko nad vším, připomínajíc nepřístupnou pevnost. Jakmile Elara vstoupila do brány, doprovázeli ji dva démoničtí strážci. Jejich kroky zněly těžce na kamenné podlaze, zatímco ji vedli spletitými chodbami k trůnní síni.
Dveře trůnního sálu se s ohlušujícím skřípotem otevřely. Elara vešla do obrovské místnosti osvícené rudými magickými plameny planoucími na železných pochodních. Vzduch byl těžký, jakoby nabitý energií a neviditelným tlakem, který jí stahoval hruď.
Uprostřed sálu, na vyvýšeném trůnu z obsidiánu a drahokamů, seděla Ardiana. Její rudé oči zářily v přítmí, dlouhé tmavé vlasy se leskly jako hedvábí. Držela své žezlo, které slabě pulsovalo temnou magií. Vedle ní stáli démoničtí generálové a elfská bojovnice Vaelith, jejich přítomnost jen umocňovala hrozivou atmosféru.
Stráže zastavily Elaru několik metrů od trůnu a beze slova ustoupily. Ardiana si ji zkoumavě prohlížela, jako by vážila její hodnotu. Nakonec promluvila hlubokým, chladným hlasem:
„Elaro, tvé schopnosti a pověst tě předchází. Byla jsi povolána, protože portály mezi světy slábnou. Chci jasnou odpověď – dokážeš to napravit?“ Její tón neumožňoval žádnou pochybnost ani prostor pro selhání.
Elara se zhluboka nadechla, přičemž pevně držela svůj pohled na královně. „Vaše Veličenstvo, portály jsou komplikované a jejich stabilita závisí na rovnováze mezi dimenzemi. Potřebuji čas a přístup k vašim knihovnám, abych zjistila, co přesně je příčinou.“
Ardiana se mírně naklonila vpřed, její oči zářily intenzivněji. „Čas je něco, co nemáme. A ty si dovoluješ podmiňovat svůj úkol? Uvědom si, že každý den, kdy portály kolísají, hrozí zhroucením mé říše. Tvůj čas je omezený, čarodějko.“
Elarin hlas zůstal klidný, ale pevný. „Pokud mám uspět, budu potřebovat pravdivé informace. Zatajíte-li mi cokoli, můžeme ohrozit nejen tuto říši, ale i samotnou rovnováhu mezi světy.“
V místnosti zavládlo napjaté ticho. Vaelith svraštila obočí, jako by zvažovala, zda Elaru neumlčet přímo na místě. Ale Ardiana se nakonec zasmála – hlubokým, temným smíchem, který zněl jako ozvěna hromu.
„Velká slova na smrtelnici,“ pronesla Ardiana s náznakem pobavení. „Dobrá, dám ti přístup ke svým zdrojům. Ale věz, že pokud selžeš, nezůstane po tobě ani stín.“ Ardianiny oči se zúžily a z jejího hlasu zmizel jakýkoli náznak humoru. „Teď odejdi. A začni okamžitě.“
Elara se lehce uklonila, ale nepřestala královnu pozorovat. Poté se otočila a nechala se odvést ven z trůnního sálu, cítíc na sobě pohledy všech přítomných. Její mysl už horečně přemýšlela o tom, co královna skrývá, a jak nebezpečná bude pravda, kterou se rozhodla najít.
Navíc ten kamínek, co měla v ruce při celém předvolání, Elaře připadal podezřelý, že by nějaký artefakt?
Komentáře
Okomentovat