Přeskočit na hlavní obsah

Sesazení Ardiany (5)

 


Kapitola 5 Vaelith

Elara se procházela potemnělou chodbou paláce Donny, studený kámen pod jejími kroky tlumeně klapal v ozvěně. Byla ponořená do myšlenek o nestabilitě portálů a temné přítomnosti Ardiany, když uslyšela jemný šelest za sebou. Otočila se právě včas, aby spatřila Vaelith, elfskou bojovnici, která kráčela směrem k ní. Její kroky byly tiché jako vánek, ale její přítomnost působila intenzivně.



Vaelith byla oděná do tmavozeleného brnění s jemnými, listovitými rytinami, které odrážely její spojení s přírodou. Její bílé vlasy zářily v tlumeném světle pochodní, zatímco její oči – chladné a zkoumavé – se zabodávaly do Elary.


„Čarodějko,“ oslovila ji Vaelith bez přívětivosti. Její hlas byl tichý, ale ostrý jako ostří meče. „Jaký je tvůj skutečný úmysl? Proč tě Ardiana povolala, když by měla mít všechny odpovědi sama?“


Elara se nadechla a opětovala elfčin pohled. „Můj úmysl je zachránit tuto říši před zhroucením. Nic víc, nic míň. Ale proč mám pocit, že se spíš ptáš, zda jsem hrozbou pro královnu?“


Vaelith naklonila hlavu, její pohled zůstával tvrdý. „Ardiana mi vždy věřila. Já chráním její zájmy a zájmy Etterlie. Ty jsi smrtelnice, outsider, který nezná tento svět ani jeho zákony. Máš pravdu – ptám se, zda jsi hrozba. A pokud ano, věř mi, že dlouho neohrozíš nic.“


Elara necouvla, její hlas byl klidný, ale pevný. „Možná by ses měla ptát, proč se portály hroutí. Proč se Ardiana obrací na cizince, aby to napravili. Pokud chceš chránit její zájmy, měla bys možná hledat pravdu místo toho, abys mě podezírala.“


Vaelith sevřela rukojeť jednoho ze svých zakřivených mečů, ale nakonec ho nevytasila. „Pozor na svá slova, čarodějko. Pravda má svou cenu, a někdy ji není bezpečné hledat.“


Elara udělala krok blíž, její hlas ztišil, ale nabral na naléhavosti. „Pokud opravdu chráníš Etterlii, musíš se ptát, co Ardiana tají. Proč portály kolísají. Co způsobilo tuto krizi. Já chci zjistit pravdu – a pokud mi v tom zabráníš, bude to znamenat konec nás všech.“


Vaelith na ni zůstala chvíli upřeně hledět, její oči plné vnitřního boje. Nakonec tiše zavrčela, otočila se na patě a zmizela v přítmí chodby, aniž by odpověděla. Ale Elara věděla, že její slova zasáhla elfčinu mysl – a že to byl možná první krok k získání cenného spojence.


Vaelith se stáhne, zmítaná loajalitou k Ardianě a pochybnostmi o jejích skutečných úmyslech. Elara, i přes nebezpečí, cítí, že elfská bojovnice bude klíčová pro odhalení pravdy a možná i pro svržení démonické královny. Napětí mezi oběma ženami zůstává, ale neochota Vaelith zcela se postavit na stranu Ardiany naznačuje, že i ona začíná vidět trhliny v královnině vládě.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Gehema: Fauna Zvířata hospodářská

  Zde jsou hospodářská (i bojová) zvířata specifická pro démonickou říši Gehema: 1. Hellhorn (Pekelný Rohanec) • Popis: Obrovský, svalnatý démonický býk s černou kůží pokrytou magmatickými žilami. Jeho rohy neustále doutnají a při rozběhu může zapálit zem pod sebou. • Účel: Používá se jako válečné zvíře, k tahu těžkých vozů a při rituálních zápasech démonické šlechty. • Zvláštnost: Jeho krev je vysoce hořlavá a používá se při magických obřadech. 2. Ashen Drake (Popelavý Drak) • Popis: Malý, nelétavý drakovitý tvor pokrytý šupinami připomínajícími popel a sopečné skály. Jeho dech obsahuje toxické výpary. • Účel: Chová se pro maso a šupiny, které se používají k výrobě odolných zbrojí. • Zvláštnost: Vypouští jedovatý popel, který může paralyzovat slabší tvory. 3. Bloodhoof (Krvavokopytník) • Popis: Masivní démonický jelen s rudým tělem a černými parohy, které dokážou absorbovat magickou energii. • Účel: Používá se jako jízdní zvíře pro démonické lovce a...

Mlhy, které šeptají jména mrtvých (1)

  Kapitola 1: Hlasy mrtvých   Valerisova    kontrola nad magickými mlhami slábne z nějaké důvodu a z nich se vanou hlasy mrtvých, co zemřeli v mlze.    Velaris, vládce Mlhové citadely,    to prozatím ignoruje.  Hlasy žádají po spravedlnosti. Mezi nimi je i hlas lásky Valarise. Tarwen s rošťáckým pohledem. Volá o pomoc.    Přeje si být osvobozena z mlhy a vstoupit do Ariasu či    Gehemy. 

Stíny v oblacích (Prolog)

  Prolog Vítr nesl ozvěny dávných písní, šeptaných mezi zlatými věžemi měst v oblacích. Světelné mosty, které po staletí spojovaly jednotlivé domény, pulzovaly slabým svitem, jako by samy váhaly, zda ještě unesou kroky těch, kdo po nich kráčeli. Tam, kde kdysi zářily jako nebeské prameny, nyní zůstávaly trhliny – temné skvrny v jinak dokonalé soustavě.