Přeskočit na hlavní obsah

Proroctví o zkáze


Legenda Ariasu 


V samotném srdci nebeské říše Ariasu, mezi zářivými chrámy a věčnými oblaky, se od pradávna šeptá jedno proroctví. Zpočátku bylo jen stínem ve slovech věštců, pouhým náznakem mezi řádky prastarých textů, ale jak čas plynul, jeho význam se stal stále zlověstnějším.


“Přijde den, kdy zrozenec světla přinese temnotu. Anděl, jenž kráčel mezi hvězdami, přivede zkázu nebes. Jeho křídla budou plát v ohni, jeho slova rozbijí zlaté brány. A v ten den padne Arias, ne mečem smrtelníků, ale rukou vlastního dítěte.”


Slova proroctví otřásla samotnými základy nebeského řádu. Arias byl vždy symbolem dokonalosti, domovem čistoty a světla, a myšlenka, že by právě jeden z jejich vlastních mohl způsobit pád říše, byla nemyslitelná.


A tak se zrodil strach.


Strážci nebes, kteří měli chránit říši před chaosem, začali vidět nebezpečí tam, kde dosud nebylo. Každý anděl s jinými názory, každý, kdo se odchýlil od přísného kodexu ctnosti, se stal podezřelým. Kdo měl v očích příliš mnoho touhy po poznání? Kdo kladl otázky, na něž by anděl neměl hledat odpovědi? Kdo se díval na svět smrtelníků příliš dychtivě?


A tak začal hon.


Vybraní strážci, zvaní Oči Ariasu, byli vysláni, aby sledovali své bratry a sestry. Jakékoli pochybnosti byly umlčeny, jakékoli známky odchylky trestány. A přestože žádný skutečný “padlý spasitel” nebyl nikdy nalezen, strach rostl.


Ale pravda, jak se brzy ukázalo, byla daleko děsivější než proroctví samo.


Nebyl to žádný jediný anděl, který by mohl přinést zkázu Ariasu. Byla to samotná pýcha těch, kteří se ho snažili ochránit. Ve snaze zabránit osudu, ve strachu před vlastní zkázou, andělé začali ničit sami sebe. Utlačovali odlišnost, umlčovali ty, kdo viděli jinou cestu, a v tom všem se pomalu, ale jistě, stávali vlastní zkázou.


A jednoho dne se objevila otázka, která změnila vše: “Co když proroctví nikdy neříkalo, že nás zničí ten anděl? Co když se zničíme my sami?”


Náhle nebyl nepřítelem žádný osamělý anděl s plamennými křídly. Byla to zaslepenost, která je vedla.


Ale bylo už příliš pozdě?

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Gehema: Fauna Zvířata hospodářská

  Zde jsou hospodářská (i bojová) zvířata specifická pro démonickou říši Gehema: 1. Hellhorn (Pekelný Rohanec) • Popis: Obrovský, svalnatý démonický býk s černou kůží pokrytou magmatickými žilami. Jeho rohy neustále doutnají a při rozběhu může zapálit zem pod sebou. • Účel: Používá se jako válečné zvíře, k tahu těžkých vozů a při rituálních zápasech démonické šlechty. • Zvláštnost: Jeho krev je vysoce hořlavá a používá se při magických obřadech. 2. Ashen Drake (Popelavý Drak) • Popis: Malý, nelétavý drakovitý tvor pokrytý šupinami připomínajícími popel a sopečné skály. Jeho dech obsahuje toxické výpary. • Účel: Chová se pro maso a šupiny, které se používají k výrobě odolných zbrojí. • Zvláštnost: Vypouští jedovatý popel, který může paralyzovat slabší tvory. 3. Bloodhoof (Krvavokopytník) • Popis: Masivní démonický jelen s rudým tělem a černými parohy, které dokážou absorbovat magickou energii. • Účel: Používá se jako jízdní zvíře pro démonické lovce a...

Mlhy, které šeptají jména mrtvých (1)

  Kapitola 1: Hlasy mrtvých   Valerisova    kontrola nad magickými mlhami slábne z nějaké důvodu a z nich se vanou hlasy mrtvých, co zemřeli v mlze.    Velaris, vládce Mlhové citadely,    to prozatím ignoruje.  Hlasy žádají po spravedlnosti. Mezi nimi je i hlas lásky Valarise. Tarwen s rošťáckým pohledem. Volá o pomoc.    Přeje si být osvobozena z mlhy a vstoupit do Ariasu či    Gehemy. 

Stíny v oblacích (Prolog)

  Prolog Vítr nesl ozvěny dávných písní, šeptaných mezi zlatými věžemi měst v oblacích. Světelné mosty, které po staletí spojovaly jednotlivé domény, pulzovaly slabým svitem, jako by samy váhaly, zda ještě unesou kroky těch, kdo po nich kráčeli. Tam, kde kdysi zářily jako nebeské prameny, nyní zůstávaly trhliny – temné skvrny v jinak dokonalé soustavě.