Kapitola 3 Ani démon ani anděl
Dorazili na místo. Ztracený Aetheris byl opravdu ve starém chrámu, svázaný a obklopen temnými stíny. Přistoupila k němu a chtěla ho osvobodit, když se najednou některý ze stínů zformoval do postavy.
Nebyl to démon ani anděl. A člověk už vůbec ne. Byl světlo a zároveň temnota. Aranel, dříve vznesený anděl, co byl nakažen temnotou. Teď je z něj bytost balancující mezi světlem a temnotu. Vyhnancem.
„Proč si ho unesl!” zařvala Caelith.
„Chtěl jsem způsobit pád nebeských měst, za to že mě vyhnali, když jsem potřeboval pomoc nejvíce. A teď zničím tebe když jsi mi přišla až pod ruku. Miloval jsem tě a ty jsi mě odvrhla v té největší nouzi.” v jeho ruce se zformoval meč.
Caelith tasila kopí. Jejich zbraně o sebe zacinkali. Chrámem zněl zvuk boje. Svaly se napínali. Oba bojovnici funěli námahou. Ozývali se jejich výkřiky a hlasy dvou přihlížejících Aiethirsů.
Caelith Aranela odzbrojila. A svrhla ho ho na zem a přišpendlila k zemi. „Zabij měl Caelith !” vyřknul Aranel.
„Ne! Araneli ještě není pozdě, nebyla jsem s tebou tehdy ale teď jsem u tebe!” vyndala kopí a odložila ho stranou.
Araneluv pohled se změnil. „Myslíš to vážně?” zeptal se plaše s nadějí.
„Ano,” Caelith se na něj usmála.
Aranel začal plakat a vrhnul se ji do náruče. Caelith ho utěšovala .
„Děkuji ti Caelith.” zašeptal vděčně.
Odtáhl se. A propustil Aetherise , který dříve byl jeho ořem, Salio. Ten děkovně zařehtal.
Caelith nasedla na Eryana a Aranel na Salia, rozjeli se k směrem k hlavnímu městu.
Komentáře
Okomentovat