Kapitola 2: Poutníci
Co osud nechtěl v mlze se ztratilo několik poutníků. Mlha se plazila údolím jako živá bytost. Chladná, tichá, s dechem starým jako čas. Poutníci – pětice mužů a žen putujících do chrámu světla v Ariasu – se drželi u sebe, jejich lampy ztrácely záři v husté bílé závoji.
Nejmladší z nich, dívka jménem Elira, byla první, kdo zaslechl šepot. Zpočátku si myslela, že jde o vítr. Ale pak se ten hlas ozval znovu – “Pomoz mi…” – a nebyl sám. Z mlhy se ozývala celá kakofonie hlasů, vzlykotů, proseb, jmen.
Vedoucí poutníků, starec jménem Maerin, nařídil zastavit. “Mlhy nás zkoušejí. Neodpovídejte jim,” varoval. Ale bylo už pozdě. Jeden z poutníků, chlapec jménem Deren, se vydal za hlasem, který ho volal jménem jeho zesnulé matky.
Komentáře
Okomentovat