Svět Eterllie

  Prolog Vítr nesl ozvěny dávných písní, šeptaných mezi zlatými věžemi měst v oblacích. Světelné mosty, které po staletí spojovaly jednotlivé domény, pulzovaly slabým svitem, jako by samy váhaly, zda ještě unesou kroky těch, kdo po nich kráčeli. Tam, kde kdysi zářily jako nebeské prameny, nyní zůstávaly trhliny – temné skvrny v jinak dokonalé soustavě.

  Legenda Etterlie  Vypráví se mezi lidmi světa Etterlie o královně Ashe, jež vládla Solgradu. Byla to nejkrásnější žena pod Sluncem.  

Legenda Ariasu  V samotném srdci nebeské říše Ariasu, mezi zářivými chrámy a věčnými oblaky, se od pradávna šeptá jedno proroctví. Zpočátku bylo jen stínem ve slovech věštců, pouhým náznakem mezi řádky prastarých textů, ale jak čas plynul, jeho význam se stal stále zlověstnějším. “Přijde den, kdy zrozenec světla přinese temnotu. Anděl, jenž kráčel mezi hvězdami, přivede zkázu nebes. Jeho křídla budou plát v ohni, jeho slova rozbijí zlaté brány. A v ten den padne Arias, ne mečem smrtelníků, ale rukou vlastního dítěte.” Slova proroctví otřásla samotnými základy nebeského řádu. Arias byl vždy symbolem dokonalosti, domovem čistoty a světla, a myšlenka, že by právě jeden z jejich vlastních mohl způsobit pád říše, byla nemyslitelná. A tak se zrodil strach. Strážci nebes, kteří měli chránit říši před chaosem, začali vidět nebezpečí tam, kde dosud nebylo. Každý anděl s jinými názory, každý, kdo se odchýlil od přísného kodexu ctnosti, se stal podezřelým. Kdo měl v očích příliš mnoho touhy p...

Legenda Gehemy    Bylo to dávno, kdy se v temnotě Gehemy poprvé objevilo proroctví o Vyvoleném. Kolovalo mezi démony jako šeptané tajemství, přízračný stín, který jedni považovali za znamení konce a druzí za záblesk naděje. Nikdo nevěděl, odkud pochází, kdo je první vyslovil, ani zda jej přinesly ústy proroků, nebo zda se zrodilo z dávné kletby, ale jeho slova se nesmazatelně vepsala do dějin pekelné říše. “Zrodí se smrtelník, nesoucí tíhu světů. Bude mít moc otevřít brány mezi říšemi, prolomit samotné základy Gehemy. A až přijde jeho čas, rozhodne – zda svět démonů spálí v prachu zapomnění, nebo zda jej přetvoří v domov pro svůj lid.” Proroctví rozděluje démony na dva tábory. Jedni jej považují za předzvěst záhuby. Vidí v něm hrozbu, která přijde z lidského světa a strhne Gehemu do propasti nicoty. Obávají se, že smrtelník, nadaný mocí prolomit hranice, nebude mít soucit s démony a přinese s sebou jen zkázu a válku. Tito démoni se připravují na den, kdy se Vyvolený objeví, ab...

  Kapitola 3:   Dávný nepřítel      Seraphion skočil    do vody a plaval dolů, s úmyslem se dostat na hlubinu řeky Světla.  Když se objevil konec řeky a on z ní padal do vzduchové kapsy pod ní, roztáhl křídla a sletěl dolů.  Rozhlédl se a spatřil všude temnou energii. A zvláštního tvora. Obrovského temného Flumory. Došlo mu kdo to je. Tyanux. Byl velký, temný, měl fialové odlesky na šupinách a sálala z něj temná energie. Byl to bývalý král Flumory.  „Co tu děláš Tyanuxi, cožpak jsem tě nevyhnal?” zeptal    se.  Drak se otočil a zasmál se chraplavým zlověstným hlasem. „To jest ano. Ale já jsem tvor se svobodnou vůlí tak si můžu dělat co chci a být kde chci.”  „Jsi zrádce.” zlostně se zablesklo v očích Seraphiona.  „To říkáš ty, každopádně já tady zůstávám a co víc, ovládnu celou řeku Světla.”  „Ublížíl si Nyxarisovi, není to snad tvůj bratr.” řekl Seraphion.  „Bratr?!” vykřikl Tyanux, „bratr říkáš.”...

Kapitola 2 Flumory    Dorazil k řece a spatřil Flumory , říční draky. Co hlídají proudy řeky. Kteří se teď snažili vyčistit proudy. Ale nedařilo se jim to.  

  Měsíc se vznášel vysoko nad potemnělým údolím, jeho stříbrné světlo se odráželo na pableskujících vrcholcích věží Chrámu Severního větru . Vzduch byl chladný a nesl v sobě šepot magie – téměř nepostřehnutelný, ale přesto přítomný jako echo starodávných zaklínadel. Na nejvyšší terase stál Caelith Iskarion , oděný v lehkém rouchu šlechticů rodu Větru. Jeho dlouhé stříbřité vlasy se jemně pohupovaly v nočním vánku. Ruce měl založené na prsou, jeho pohled byl chladný, ale v očích mu jiskřilo něco jiného než jen přísnost. Čekal. A on přišel. Z temnoty podloubí se vynořila štíhlá silueta, bosé kroky sotva slyšitelné. Vaeliran Rivenhart se usmál svým typickým způsobem – napůl pobaveně, napůl provokativně. Dlouhé temné vlasy mu splývaly po zádech, a i když jeho rudé oči zářily jako dvě rozžhavené uhlíky, v tom pohledu byla něha, kterou ukazoval jen zřídka. „Tak mě našels,“ protáhl líně, opíraje se o kamenný sloup. „Páni, Caelithe, a já myslel, že nemáš rád noční schůzky.“ „Ty jsi ukradl...

1. Rod Iskarion (Vládci větrů)  ⚡🌪️   • Symbol: Stříbrný gryf s roztaženými křídly na modrošedém štítu • Hlavní sídlo: Pevnost Větrného trůnu, postavená na vrcholcích Bouřných hor • Schopnosti: • Ovládají vítr a bouře, dokážou vyvolat hurikány a tornáda • Nejlepší jezdci na gryfech a létajících stvořeních • Mohou manipulovat tlakem vzduchu, což jim umožňuje krátké levitace a extrémní rychlost v boji • Slavní členové: • Kaedan Iskarion – dědic trůnu, spojený s válečníkem Lysarem • Král Orin Iskarion – starý vládce, který věří v přísnou čest rodové linie 2. Rod Veydris (Mistři vod)  🌊🐉 • Symbol: Modrý mořský had obtáčející trident na černém poli • Hlavní sídlo: Korálový palác Veyralis, plovoucí město na moři • Schopnosti: • Dokážou ovládat vodní proudy, déšť a mlhu • Umí dýchat pod vodou a komunikovat s mořskými tvory • Někteří vyvolení mohou dokonce zmrazit nebo přivést vodu do varu • Slavní členové: • ...

  Kapitola 1 Stíny Temnoty Světelný král Seraphion seděl na svém trůnu a vyřizoval vládnoucí věci v Říši Arias.  Když za ním přiběhla Arla, věštkyně a čarodějka Ariasu. „Můj pane, stíny Temnoty se k nám přikrádají, cítím zde v Ariasu energii Temnoty.” ohlásila naléhavě. „Víte co to způsobuje?” zeptal se hned.  „Ano pane, Světelná řeka je oslabená. Problém ale leží v Křišťálové řece, je celá zanesená Temnotou.” vysvětlila Arla.  Světelný pán vstal ze svého trůnu. „Půjdu se na to osobně podívat, Arla, děkuji za upozornění.”  „Pane, mám jít s vámi, nebo mám sestavit družinu?.” ptal Aralis Veilron, nejvyšší rádce pána Ariasu.  Seraphion se na něj laskavě podíval. „Není třeba. Ale děkuji ti za tvoji starost.”  A vydal se k řece.