Svět Eterllie

  Kapitola 3: Ztracený chlapec Deren se odpojil od skupiny, nořil se hlouběji do mlhy. Následoval hlas své matky. Jeho lampa  pohasínala.   Hlas matky se mění z něžného, na naléhavý a nakonec na děsivý.  Elira za ním chtěla jít. Ale Martin ji zastavil. „Ten kdo následuje hlas mrtvého se nevrátí.”  Elira tedy zůstává a skupina pokračuje. Když ale byli v polovině cesty, Deren se vrátil, ale byl nějaký pozměněný. Jeho oči prázdné, výraz neutrální.    „Vypadá jakoby by živý ale i mrtvý.” 

  Kapitola 2: Poutníci  Co osud nechtěl v mlze se ztratilo několik poutníků.    Mlha se plazila údolím jako živá bytost. Chladná, tichá, s dechem starým jako čas. Poutníci – pětice mužů a žen putujících do chrámu světla v Ariasu – se drželi u sebe, jejich lampy ztrácely záři v husté bílé závoji. Nejmladší z nich, dívka jménem Elira, byla první, kdo zaslechl šepot. Zpočátku si myslela, že jde o vítr. Ale pak se ten hlas ozval znovu – “Pomoz mi…” – a nebyl sám. Z mlhy se ozývala celá kakofonie hlasů, vzlykotů, proseb, jmen. Vedoucí poutníků, starec jménem Maerin, nařídil zastavit. “Mlhy nás zkoušejí. Neodpovídejte jim,” varoval. Ale bylo už pozdě. Jeden z poutníků, chlapec jménem Deren, se vydal za hlasem, který ho volal jménem jeho zesnulé matky.

  Kapitola I – Tanec větru a stínu Vítr se hnal mezi chodbami chrámu a nesl v sobě ozvěnu smíchu. Vaeliran se pohyboval jako stín – rychlý, ladný, téměř nepolapitelný. Bosé nohy mu sotva klouzaly po kameni, zatímco rudé oči šibalsky poblikávaly ve tmě. Caelith běžel za ním, ale v jeho pohybu nebyla chaotičnost – byl to řád, jako by se sám vítr podřídil jeho vůli. Každý jeho krok byl přesný, každé nadechnutí propojeno s prouděním vzduchu. „Myslíš, že mi utečeš?“ zvolal. „Já?“ Vaeliran se rozesmál, prudce změnil směr a vyšplhal po stěně na ochoz. „Utíkám jen proto, abys měl důvod mě chytit.“ Caelith zrychlil, vítr pod jeho chodidly ho nadnášel, a v okamžiku se ocitl na ochozu naproti Vaeliranovi. Jejich oči se setkaly – a svět kolem na vteřinu ztratil význam. „Vrať mi svitek,“ přikázal Caelith, hlasem pevnějším než kdy dřív. „Svitek?“ Vaeliran se protáhl, přejel jazykem po rtech. „Nebo chceš mě?“ Chvíli vládlo ticho, jen noční vzduch hučel mezi kameny. Caelith ucítil, jak mu srdce bi...

  Kapitola 1 Předvolání  Erunámo vstoupil do pracovny svého mistra Aelarise. „Co si přejete, pane?” zeptal se uctivě, pohledem sklouzl na staršího anděla, jehož přítomnost vzbuzovala respekt. „Ve smrtelném světě Etterlie, v jednom z tamních měst, byla zaznamenána zvýšená aktivita démonických sil,” pronesl Aelaris pevným hlasem. „A právě proto jsem tě zavolal, Erunámo. Tvým úkolem bude tuto situaci prověřit a eliminovat síly temnot.” Jeho pronikavý pohled se na mladšího anděla upřel s nekompromisní vážností. Erunámo na okamžik zaváhal, ale pak pevně přikývl, jeho výraz odrážel odhodlání. „Splním váš příkaz, mistře.” Kapitola 2 Setkání    s Lastonem Erunáma stopa nelidské magie zavedla hluboko do lesa, kde narazil na mladého prince Lastona. Ten právě bojoval s démony, které na něj poslal jeho otec Nesterin, aby ho přivedli zpět do pekelné říše Gehemy. Laston však návrat odmítal. Pral se s démony s odhodláním lva, ale jejich přesila byla drtivá. Když už se zdálo, že bud...